Petr Grochal je už 20 let vášnivým kiterem a časem dokázal svoje hobby úspěšně transformovat do podnikání. Jak se mu to podařilo, jaká úskalí, ale i radosti ho čekaly, jsme se ho zeptali v tomto rozhovoru. 

Čauky, Petře, mohl by ses v krátkosti představit, prosím? 

Petr Grochal, muž, kolem 47 let (zeptejte se raději přítelkyně), 174 cm, 75 kg, head-instruktor ve škole HARAKIRI wing kurzy, štír a workoholik. 

Pojďme nejprve obecněji, co pro tebe znamená kiteboarding? 

Kiteboarding mi určitě změnil celý můj život – i mé rodiny, protože díky práci okolo kitingu mohu trávit hodně času tím, co mne baví. Je to prostě dar, který mi hodně lidí asi závidí.  Zrovna teď jsme, i díky covidu, celá rodinka i s 11letým synem v Egyptě, od začátku března už skoro dva měsíce.

My rodiče máme „home-ofice“ a Štěpán „on-line“ výuku. Po škole a po práci jdeme na vodu kajtovat a wingovat. Prostě bomba! Žijeme svůj vlastní sen. 

Jak a kdy ses k tomuto sportu dostal? 

Život je o náhodě. Byl jsem windsurfař asi 7 let. Během té doby jsem pracoval pro firmu, která prodávala windsurfing vybavení. A jednoho dne přišel Robby Naish s prvním kajtem a můj šéf řekl: „Budeme prodávat kity“, že na kitu bude jezdit hodně lidí. A tak jsme začali.

Začali jsme se i sami učit kajtovat. Vzpomínám si, že jsme nad prvním kitem seděli na břehu a kroutili jsme hlavou, že ve výrobě zapomněli přibalit karabiny, kterými bychom spojili řídící šňůry s kitem. Až po chvíli přišel nějaký skaut, který nás naučil liščí smyčku. 

Je to už pár dobrých let, co? Co tě v tomto sportu udrželo dosud, umíš nacházet nové radosti? 

No, už víc než 20 roků. Za tu dobu potká člověk – nejen během kite kurzů – hodně skvělých lidí, pozná různá místa. A má i hodně krásných zážitků. Každý den je inspirací i radostí. Teď se osobně víc než kiteboardingu věnuji wing-boardingu.

Dost mi učaroval, musím říct. A samozřejmě rád předávám své zkušenosti, proto jsme k naší nabídce kite kurzů přidali i wing kurzy na suchu i na vodě. 

Máš nějaký home spot doma a v zahraničí? 

Nejvíc to mám rád na Pálavě, na jižní Moravě. Je to nejteplejší, nejsušší a největrnější místo v ČR a je tam i nejvíce vína. Skvělá kombinace pro kajtera.

Tam trávíme s rodinou a přáteli nejvíce volného času. Je to pro nás útěk z města do přírody, k vodě, za větrem. 

Tvůj největší přínos pro kiteboarding je asi tvoje škola HARAKIRI kite kurzy. Co mi můžeš říci o jejích začátcích, jak to vzniklo, kdo je do toho zapojený a podobně? 

Nevím, jestli má zrovna moje škola pro kiteboarding nějaký přínos. To bych tak neřekl, i když jsme na svět přivedli, to je pravda, mnoho kajterů. My s instruktory jen děláme svou práci. Práci, co nás ale baví. Určitě bych nějaký metál rozhodně neočekával.

Děláme to, jak nejlépe umíme, a odměnou nám je nejen radostný život, ale i radost našich absolventů. Je fajn je pak potkávat u vody a vidět, že se kiteboardingu dál věnují a že jim dělá radost. 

Proč název HARAKIRI kite kurzy? Je to v tvém pojetí fakt až tak nebezpečné? 

To bylo tak: chtěli jsme s přítelkyní Lenkou (to je ta, co teď vede firmu KITEBOARDING.CZ) jméno, které se bude dobře pamatovat a bude se líbit. Udělali jsme dotazník s návrhy (vzpomínám si třeba na „Homo kitekus“ – sranda co? – nebo různé varianty se slovem „kite“) a ptali se kamarádů, které jméno se jim líbí.

A potom jsme se jich po pěti minutách zeptali, které jméno si zapamatovali. HARAKIRI nevyhrálo (smích), ale i tak tehdy vzniklo HARAKIRI KITEBOARDING. 

Tu omáčku, že naše vlastní učení se kiteboardingu v začátcích bylo tak trochu „harakiri“ jsme tomu přimašlili. Ale byla to pravda! Sami jsme se učili na nevhodných místech, s nevhodným vybavením, nevhodným způsobem.

Na vlastních slepých uličkách, které byly „harakiri“, jsme pak postavili vlastní výukový systém (IKO ještě tehdy nebylo, nebo jen v plenkách. Ono moc info nebylo ani na internetu a ani jiné školy, a snažili jsme se ho postupně zlepšovat… 

Od začátku jste asi prošli nějakou cestou, jak probíhal vývoj a růst firmy? 

Když jsem sám začínal, u vody jsem zjistil, že víc začínajícím kiterům pomáhám, vysvětluju, ukazuju, než sám jezdím. Tak jsme si s Lenkou řekli, že uděláme školu, a hodili na internet první nabídku kurzů. Přihlásili se nám první lidi, odučili jsme je, udělali jsme si feedback, co můžeme změnit a zlepšit, a nabídku a systém jsme upravili.

A tak to šlo do kola. Přidali jsme k tomu nabídku vybavení a snažili se publikovat články „jak začít“, „jak se zlepšit“, „jak bezpečně“, taky zveřejňovat fotky a videa a vytvořit komunitu kajterů. Díky tomu jsme poznali nové kámoše, kteří nám moc pomáhali. 

Učili jsme v zimě i v létě. Na severní Moravu na snowkiting za námi jezdili lidi z Chebu i z Košic. Větší boom nastal, když pomohla s propagací kiteboardingu i „konkurence“. Víc se rozjely i letní kurzy i na Lefkadě a v Egyptě. Začali nám pomáhat první instruktoři.

Šlo to pomalu, ale soustavně. Pomohlo nám v tom mnoho skvělých lidí. Instruktoři, teamrideři, spolupracovníci, jako brácha od Lenky Dominik, Tahosh, Kulis, Peter Púčik, Tomex a další. Bez těch by to vůbec nešlo! V určitém okamžiku jsme si řekli, že je potřeba oddělit školu od prodeje vybavení.

A tak vznikla škola „HARAKIRI kite kurzy“ a kite portál „KITEBOARDING.CZ“. Tak nějak to funguje dodnes. Obě firmy mají své vlastní partnery i zákazníky a volné ruce pro vlastní rozvoj. Každá se musí uživit sama. 

A jak jste na tom dnes? Kde se vyučuje a jaké služby nabízíte? 

Dneska učíme přípravné kurzy na suchu v Praze, Brně, Ostravě a v Bratislavě. Tím, že si člověk udělá kurz na suchu nejdříve někde blízko tzv. „za barákem“, si pak u moře ušetří jeden den k dobru. A v blízkosti bydliště je kurz i levnější než u moře. V zimě učíme snowkiting na třech místech v Česku a na dvou na Slovensku.

V létě na vodu za námi mohou zájemci přijet do Egypta a na německou Rujánu a pracuji na tom, abychom se vrátili s kite kurzy i na řeckou Lefkadu, kterou mám moc rád. 

Co je pro vás firemní motto? Na co nedáte při práci dopustit? 

Bezpečnost. Za celou dobu jsem viděl spoustu věcí, co lidi dělají špatně nebo co se může stát. Proto se snažím vždy apelovat na vše, co se týká bezpečnosti. Největším mementem, s kterým jsem se ještě sám osobně nevyrovnal, je smrt našeho instruktora.

Byla to strašná tragédie. Hodně mne to zasáhlo. Karel měl obrovskou smůlu, že byl s kitem v nesprávný čas na nesprávném místě. To, co se mu stalo, by zvládl asi jen málokdo. Proto jsem až příliš opatrný nejen vůči sobě ale i ostatním. Bezpečnost je určitě na prvním místě. 

Měl jsi za ty roky nějakou šílenou příhodu s kurzanty, o kterou by ses rád podělil? 

Šílenou asi ne. Na kurzy jezdí pohodoví lidé, a tak je na kurzech hodně srandy a zábavy. To mám rád. 

Asi ani vás neminula koronakrize, jak ji zvládáte? 

Každá krize je příležitost. Díky covidu jsem víc s nejbližší rodinou, osobně jsem se naučil základy wing-boardingu a objel jsem české a slovenské spoty, kde jsem už hodně dlouho nebyl. Taky jsme dali první nabídku na wing kurzy on-line, uzpůsobili náš web i pro mobily. Snažíme se zlepšit i některé zaběhnuté věci.  

Je ale fakt, že celkově tržby poklesly výrazně a máme víc práce i s operativou, když musíme přehazovat termíny kurzantů sem a tam, jak vláda neustále něco mění i ze dne na den. Velký dík ode mne patří hlavně klientům, kteří jsou velmi trpěliví.

Celkově ale říkám: „co nás nezabije, to nás posílí“. Covid tady nebude věčně. Jedeme dál. Aktuálně bez omezení děláme kite kurzy v Egyptě, v Česku a na Slovensku už taky dochází k rozvolnění restrikcí a Německo snad bude následovat, abychom mohli dělat kite kurzy jako obvykle až do konce září. 

Na vašem webu jsem si všiml, že nabízíte už aj wing lekcie. Je o tento nový sport zájem a jak vidíš jeho budoucnost? 

Je to teprve začátek. Myslím, že se wing bude líbit hodně lidem. Vidím to ve svém okolí. Kdo zkusí, toho láká víc a víc. Když se na wingaře díváš, není to tak oslňující, jako jsou vysoké skoky na kitu, je to spíš nuda.

Ale jakmile vyzkoušíš, dostane tě to! Vsadím se, že za 3–5 roků bude více wingařů než kajterů, možná půl na půl. Vybavení na wing je levnější, skladné i pro transport letadlem (nafukovací jsou už i boardy) a wing-boarding je i bezpečnější a jezdit můžeš i na rybnících, kde se s kitem nechytáš. 

Pojďme ale nazpět k tobě, jak je na tom tvůj level v kiteboardingu? Jakým disciplínám se nejraději věnuješ? 

Nejlepší jsem v nastoupání proti větru a v návratu na pláž. (smích) Opravdu. Já se zastavil na kiteloopech, max. Blind judge. Mám rád freeride. Velkou radost mi dělá, když se posouvá můj syn. Včera jsme si spolu dali první společné závody na hluboké vodě v Egyptě. A zvládl i první boddydraggingy pro prkno. Velká radost! 

Máš nějaký highlight top trik, který jsi v životě dal, a na který jsi hrdý? 

To ne. Beru to tak, jak to je. Žádný freestyler už ze mne nebude. Opravdoví borci jsou jinde. Třeba Pavel Baďura. 

Uměl bys vypíchnout tvůj nejlepší kite trip a proč? 

Nej kite trip je každý den spaní a kajtování na jiné pláži s rodinkou a kamarády. Trip, kde je pohoda, radost, sport, relax. Ale i trocha práce. 

Kdo je podle tebe největší legenda v kiteboardingu? 

Robby Naish. Nejen v kiteboardingu. Žije větrem a oceánem celý život a přináší mnoha lidem velkou inspiraci. Robby vidí do budoucna a jde za tím. Obdivuhodné. A z mladých Kai Lenny. Je to borec, a přitom skromný a chytrý kluk. Ale i v Česku je spousta legend, určitě! 

Tak na závěr… Kdo je podle tebe ten největší frajer na kitu v Česku? 

Nebudu tady vyjmenovávat žádné mistry republiky, i když si to určitě zaslouží. Pro mě je frajer každý kiter, který má kiting rád, rád předává své zkušenosti a radost dalším a pomůže i v nesnázích. Takových frajerů je v Česku a na Slovensku hodně. A to je, myslím, dobře. Doufám, že jich bude přibývat i mezi mladými. 

3 KRÁTKE OTÁZKY: 

Top 3 kite spoty:  

– Lefkada, Řecko 

– Tenerife, Kanárské ostrovy 

– Pavlov, Nové Mlýny, Jižní Morava 

Top 3 kite jezdci:  

– Kai Lenny 

– Pavel Baďura 

– Pavla Novotná 

Top 3 věci, bez kterých se neobejdeš na kite tripu kromě kite výbavy:  

– toaletní papír 

– sklenička na víno 

– a samo rodinka a kámoši 

---

Text: Laci 

Fotky: archiv www.kite-kurzy.cz a www.kiteboarding.cz