Polská windsurfingová scéna nabírá na síle. Po Maciekowi Rutkowskom se na stupních vítězů PWA objevuje Justyna, v současnosti druhá nejlepší světová waveriderka. Před ní je už jen nezdolatelná Sarah Offringa. 

V Polsku jsem bydlela 500 kilometrů od moře. Maui a Austrálie byly v mých očích mekky windsurfingu, toužila jsem tam jít studovat. Naneštěstí krátce po příchodu jsem měla dopravní nehodu, při které jsem téměř přišla o život. 

Justyna je první a zatím jedinou Polkou, která to dotáhla do profesionální windsurfingové asociace PWA. Vyrůstala ve Varšavě, kilometry vzdálené od moře, a neměla ideální podmínky ani předpoklady stát se velkou světovou waveriderkou.

Vystudovala vysokou školu, pracovala na full time, a přitom tvrdě dřela na své profesionální windsurfingové kariéře. Do sezony 2022 mladá Polka vstoupila jako týmová jezdkyně za North Sails a skončila jako druhá nejlepší windsurfistka v žebříčku PWA v disciplině wave. Už na první pohled je jasné, že toto děvče ví, co chce, a nebojí se žádné výzvy. 

Kdy jsi prvně vyzkoušela windsurfing? 

Kamarád mého otce jednou donesl na jezero starou výbavu a zkoušel ji jezdit. Zkusil to i můj otec a bratr, takže jsem musela i já. Tehdy mi bylo sedm let. Podruhé to bylo ve dvanácti, to už jsem dala takový poloskluz a zamilovala jsem se. Snažili jsme se jezdit často nahoru na sever Polska, jezdívala jsem v Puck Bay na poloostrově Hel. 

Jak jsi se dostala z Polska do Západní Austrálie? 

Chtěla jsem jezdit co možná nejvíce, ne jen pár týdnů v roce. V Polsku jsem bydlela 500 kilometrů od moře. Maui a Austrálie byly v mých očích mekky windsurfingu, toužila jsem tam jít studovat. Ve Varšavě jsem si udělala bakaláře a potom plánovala dokončit MBA venku.

Volba padla na Austrálii. Naneštěstí krátce po příchodu jsem měla dopravní nehodu, při které jsem téměř přišla o život. Úraz hlavy mi nadlouho znemožnil jezdit. Když jsem se dala dohromady, zjistila jsem, že studium a brigády při něm mi zabírají všechen čas. První výbavu jsem si koupila až po roce.

Dnes už mám dokončenou školu, stálou práci, a dokonce australský pas, takže konečně se vše ustálilo. 

Jak jsi zvládala kombinovat windsurfing s prací? 

Jednoduchá odpověď – málo spím. Každý víkend jsem vyrazila na Coronation Beach v Geraldtonu, což je téměř 500 kilometrů od Perthu, kde žiju. Spala jsem v autě, jezdila celý den, vrátila se v neděli v noci a v pondělí s červenýma očima naběhla do officu.

Paradoxně jsem si nejvíce oddychla během závodů. Pracovala jsem na dálku, a mohla tak být přes léto šest týdnů na Kanárských ostrovech. Bydlela jsem na Pozo, pracovala od čtvrté ráno do druhé kvůli časovému posunu a potom šla na vodu.

Bylo to hektické, ale dovolilo mi to trénovat, soutěžit a zároveň si udržet práci na zbytek roku. Fungovala jsem tak dlouho. Až poslední dva roky si užívám to, že se můžu naplno věnovat jen windsurfingu. 

V minulosti jsi zažila pár nepříjemných zranění… jak jsi se z nich dostala a jak ovlivnila tvoje ježdění? 

Myslím, že o mých zraněních bychom uměli udělat separátní interview. Měla jsem 15 zlomenin, 4krát zlomený nos, víckrát jsem byla v bezvědomí a zažila víc rvaček a nárazů než testovací panák. Říkali mi Crashtina.

Nejhorší bylo zranění chodidla, kdy jsem si zlomila při přistávání forward loopu sedm kostiček. Nemohla jsem chodit, nemůžu ohnout kotník a některé prsty. Musela jsem tomu přizpůsobit své ježdění. 

Jasně, že jsem se potom bála skákat, ale ještě víc jsem se bála, že nebudu moct jezdit. Windsurfing je mojí součástí, neuměla jsem si představit, že s ním skončím. Mentální část zotavování je stejně důležitá jako fyzická, ale zároveň si myslím, že nad ní máte kontrolu.  

Jaké to je na vodě bojovat proti sestrám Morenovým nebo Sarah-Quite Offringo?  

Je to těžké, ale každý je porazitelný. Viděla jsem množství heatů, které i hvězdám nevyšly. Někteří jezdí skvěle, ale nezvládnou soutěžní tlak. Důležité je být připravený, když přijde vaše šance. Sarah může mít též špatný den, a vy můžete být v těch 15 minutách lepší!

Důležité je vaše nastavení. Předtím jsem šla do těžkých heatů s tím, že to je pro mne trénink, dnes i když jdu jezdit proti 10násobné světové šampionce si říkám, že mám na to. Ze stejného důvodu ani nikoho nepodceňuju. 

Čeho bys chtěla ve windsurfingu dosáhnout? Dáváš si nějaké cíle? 

Mým snem bylo dostat se na World Cupu na pódium, protože to by bylo první PWA wave pódium v historii pro Polsko. To se mi už podařilo na Pozo. Kromě toho chci skočit double loop. Jak se říká, s jídlem roste apetit. Chci jezdit výš, skákat čistě a naučit se všechny triky. 

Minulý tě oslovil do svého týmu North Sails, který se vrací na trh. Jaký je to pocit? 

Velmi mě těší, že můžu být součástí North Sails. Tahle značka nekopíruje, co bylo. Přicházejí s kompletně novým, převratným designem a produkčními řešeními. Cítím se jako pionýr, když testuju jejich novou wave plachtu. Je to vzrušující a pro mě je to privilegium být součástí týmu, který tvaruje budoucnost windsurfingu. 

Jak se ti jezdí na novém materiálu? 

Plachta North Sails Wave Clear byla láskou na první pojezd. Je neuvěřitelně lehká. Zároveň skvěle táhne, ten výkon spolu s nízkou váhou se postarají o perfektní manévrovatelnost.

Máte ji pod kontrolou, což dělá každý manévr jednodušším. Plachtu jsem testovala v down the line podmínkách na Margaret River, ale též v mega větru na Pozo, a nemůžu si ji vynachválit. Vyhovuje mi. Nízkou hmotnost oceníte nejen na vodě, ale i při nošení materiálu na pláži.  

Pochází z Polska, ale momentálně žije v Západní Austrálii. Vystudovala ekonomiku a dlouho vedle windsurfingu pracovala jako marketingová manažerka. Její hlavní disciplínou je waveriding. 

text: Jana Vrbová 

foto: North Sails, John Carter