Klaas Voget z Fanaticu testoval s týmem nový materiál v dánských megavlnách. Zavzpomínejme si spolu, jaké to bylo jít windsurfovat po covidu.

„Je mi to líto, ale nemohu vás nechat projít přes hranici – jste z červené zóny!“ Victor a Marc měli za sebou 20 hodin jízdy autem a čekalo je posledních 300 kilometrů na dánských silnicích.

A pak najednou před nimi stál chlapík hovořící o červené zóně a o tom, že se mají otočit a jít zpátky. „Ale my tam jdeme pracovat!“, odpověděl Mark s frustrací v hlase. „Máme dopis od společnosti, pro kterou pracujeme a negativní PCR test!“ Celník na hranici sklonil baterku na papír s logem Fanatic. „Testovat desky? Proč musíte jít kvůli tomu do Dánska? Jste z červené zóny, nemohu vás pustit. “ 

Náhradní plán 

Když bylo jasné, že rok 2020 bude bez závodů a eventů, kde jsme se s klukama setkávali, jezdili na nových modelech a v kromě závodů testovali nové věci, musel jsem vymyslet, jak a kde se s testovacím týmem setkat. Vyrobili jsme několik custom desek pro Victora Fernandeze, Marca Paréza, Arthura Arutkina, Adama Lewise a mě, které jsme potřebovali přetestovat na vodě, takže bylo třeba vymyslet nějakou alternativu.

A co může být lepší než pronajmout si dům na super spotu a všechny je tam pozvat? Když jsem jim rozeslal email, odpovědi naskakovali okamžitě, kluci byli nadšeni. Všichni byli připraveni vyrazit kromě Adama, který byl zaseknutý na Maui od začátku pandemie, kde pomáhá dizajnovat a testovat plachty s Kaiem Hopfem. 

Čas vyrazit 

Čas odjezdu jsme naplánovali na polovinu září, kdy tradičně probíhaly závody Cold Hawaii a věděli jsme, že podmínky budou skvělé. Sobotu 12. září pristavila před mým domem v německém Kielu bílá dodávka se španělskou značkou a z ní vyskočili Victor s Marcem. Pustili se hned nakládat do mého auta nové boardy, které přišly z výroby před pár dny. Předpověď vypadala monstrózne, takže kluci byli rychlí, přestože měli za sebou již 19 hodin cesty.

Vyrazili jsme k dánské hranici. Španělsko bylo v tom momentě na červeném seznamu, takže je na hranici odstavili stranou. Německo bylo v pohodě, já jsem prošel a zastavil auto. Poté, co jsem 20 minut sledoval jejich diskusi s celníkem, začal jsem se trochu obávat. Tehdy jsem viděl, že ukazují na můj van. Celník přišel k mému okénku a nechtěl věřit tomu, proč dva chlapy ze Španělska jedou testovat nějaké vodní hračky do Dánska. Poprosil mě, abych otevřel kufr a když spatřil 7 desek řekl jen „Užijte si to!“ a pustil nás dále. 

Plný dům 

Do Klitmølleru jsme se dostali kolem půlnoci. Arthur dorazil pár hodin před námi a vybaloval plachty. 20 minut po našem příchodu už vypadal dům jako po výbuchu. Všude se povalovaly plachty, desky, finy, poutka a nálepky. Bože, jak mi to chybělo. Banda kámošů, kterých budou následující dny zajímat jen vítr a vlny. 

Další ráno nás přivítal déšť, ale vítr byl dost silný. Kolem poledne jsme už byli nabalení a připraveni vyrazit na pláž. Trávník u domu se nakláněl na severovýchod, což znamenalo jihozápadní směr větru. Namísto pláže Klitmøller, kde se konaly juniorské závody, jsme se rozhodli jít do zálivu.

A dobře jsme udělali. Zatímco na spotu bylo plno plachet, záliv jsme měli úplně pro sebe a pořádně v něm vřelo. Solidní 3 metrové stěny a 90 stupňový cross shore vítr. Za dvě minuty bylo všechno z dodávky venku a za 10 minut už Marc s Victorem strouhali první triky na šedé obloze. Na vodě jsme byli 3-4 hodinky a byl to jeden z těch dnů, kdy vše perfektně zapadne.

Podmínky, kámoši na vodě a pivo po ježdění. 

Fialové peklo 

Následující dny vítr trochu vypnul, takže jsme zkoušeli foiling a hráli se v malých vlnách. Pak se však na předpovědích větru začala ukazovat fialová, což znamenalo pořádnou nálož větru, která přinášela vlny z Nizozemska. 

Tlaková níž často začíná deštivým jihovýchodním větrem, pak se stáčí na jihozápad a zvyšuje sílu. Autem jsme vyrazili dolů po pobřeží na jeden z mála spotů na jihovýchodní vítr. Když jsme vyrazili na vodu vítr se v průběhu 10 minut zvedl z 25 uzlů na 55. Zažil jsem jednu z nejlepších a největších session na Klitmølleru, s robustním swellem a pořádným větrem.

Tyto pohádkové podmínky vydržely dva dny. Pak jsme měli ještě pár dní se slabším větrem a menšími vlnami, ale ty dva dny byly neskutečné. Po dlouhé době jsme mohli zapomenout na vše kolem a hecovat se mezi sebou na vodě. 

Dům plný chlapů různých národností, pijících pivo po super dni na vodě a bavících se o nejlepších jízdách dne. Sen po dlouhých měsících lockdownu, dodržování odstupů a zákazů. 

---

text: Jan Bříza 

foto: Fanatic