1/3

2/3

3/3

Pár drinků a jsme nad Afrikou

Po několika dnech hledání letenek našel Petr super výhodný last minute: „Odlétáme z Prahy a ne, že tam budeš zase o den dřív, jako když jsme letěli minule.“ Tahle věta mě rozesmála, poněvadž jsem si vzpomněl, jak jsem náš loňský trip vůbec neřešil a jen jsem si pamatoval, že odjezd je 18. a letí to v 8 z Prahy, ale bohužel už jsem nepobral, že 18. je odjezd večer z Brna a sraz na letišti je až druhý den ráno. Letos však dopadlo vše podle plánu: na letišti jsme byli v ten pravý čas a v té správné frontě. Klasické přehazovaní věcí na check-inu dopadlo skvěle, povedlo se ušetřit a se skvělou náladou a bandou kámošů nasedáme do letadla.

Pár drinku a jsme nad Afrikou a já už tahám rozumy a kreslím si mapku, kde jsou nejlepší spoty a co a jak. Po pěti hodinách letu prolétáme nad souostrovím Kapverdy a při západu slunce si prohlížíme malý, jen málo osídlený ostrůvek a závidíme všem těm malým kiterům, kteří si užívají sunset sesion. Po přistání jsme se přesunuli busem z letiště do hotelu (cca 20 minut jízdy) a po tlačenici na recepci a jednom welcome drinku jsme se ubytovali. Hotel a personál byl příjemný, což se nedalo říct o některých našich českých spolucestujících, kteří měli pocit, že když jsou schopní chodit po dvou, nevyužívají místní pohostinnost naplno, a to určitě není dobré, a tak se hlasitě povzbuzovali k větším výkonům, dokud nelehli s otravou alkoholem. Snídaně a ranní sluníčko nás nakoplo a pohyb palem před jídelnou připomínal důvod naší cesty sem.

Mile mě překvapilo, že vzdálenost tzv. městské Kite beach od jídelny je pouhých 100 metrů, a tak jsem to šel honem čeknout. Kita jsem měl nachystaného během chvilky, a než se dopotáceli mí druzi v kitovém boji, byl jsem na vodě a mé štěstí nebralo konce. Radost z toho, že za mojí deskou stříká průzračně čistá voda, že se proháním mezi plachetnicemi a že mám nad hlavou svého kita, který mě skvěle táhne, byla obrovská .

Po asi půl hodince ježdění a poskakování jsem přijel na pláž poptat se kluků, kde jsou tak dlouho a proč ještě nejezdí. Bylo mi vysvětleno, že pospíchání není náplň kitové dovolené a že jim nic neuteče. S tím jsem musel částečně souhlasit a dal jsem si pauzu na jedno studené pivko, které přinesli. Po pivku mi bylo ještě líp, trochu jsem pomohl Petrovi, který byl z místních vlnek lehce rozvrkočen, na vodu (na městské pláži se vlny lámou těsně u břehu), ale po chvilce se rozjel a konstatoval, že na něj fouká málo a bude lepší, když si dá pivko a počká na silnější vítr. Filip se dal taky do boje, ale vítr slábnul, a tak i on si po chvilce zkoušení dal jenom pár šláků a usoudil, že na břehu se bude čekat líp. Městská pláž je krásná, zlatý jemný písek, který končí na jedné straně u hotelových trávníků a plotů a na druhé straně ho přehazují vlny Atlantického oceánu, je asi 3 kilometry dlouhá a nechybí zde dostatečné množství lehátek pro ženy kiterů a všudypřítomní usmívající se domorodci, kteří vám přinesou, cokoli si jen vzpomenete.

Po pár hodinách čekání na vítr nám vyhládlo, tak jsme se šli mrknout do Santa Marie, kde jsem si chtěli dát někde oběd. Je to příjemná procházka po pláži – asi 20 minut a jste v centru dění. Téměř na každém rohu prodávají úúúúúúúúžasnou zmrzlinu, kterou vřele doporučuju, a v centru je spousta restaurací kde vám, připraví denní menu za pár kaček a člověk si pochutná na fakt čerstvých rybách .Nás zaujala modrá restaurace přímo na náměstí, kde k našemu velkému překvapení měli i české menu. Po lehkém obědě jsme čekli předpověď a dozvěděli se, že máme dva dny bezvětří, což nás moc nepotěšilo. Ale co už. Rozhodli jsme se, že se seznámíme s ostrovem a objedeme všechny místní spoty, ať víme, kam jít, až začne foukat.

Auto jsme si objednali na druhý den. Strašně nás pobavilo, když nám ho přivezli a my jsme si do takřka rozpadajícího se fordu sedli a zjistili, že má naježděno jen 70 tisíc kilometrů. Říkali jsme si, že se přepisujou kilometry úplně všude, ale po pár hodinách jízdy mimo cesty, kterých zde na ostrově moc není, jsme pochopili, proč to auto vypadá, že mele z posledního. Ostrov jsme dokola objeli za jeden den, bylo to asi 6 hodin jízdy, ale na cestách (asfaltových) jsme strávili jen hoďku.

Druhý den
Vyrazili jsme od nás z hotelu na kite beach. Ve vzduchu sice bylo pár kitů, ale s ježděním to nevypadalo nejlíp, jen se zvolna pohybovali. Tak jsme chvilku poseděli a pokecali s místníma a jeli se podívat na druhou stranu ostrova. Cestou jsme se mrkli na solné doly, omylem jsme odbočili na místo zvané Mořské oko, ovšem po dvou hodinách jízdy v terénu jsme byli za tuhle malou lagunu plnou úžasné vody hodně vděční a dali jsme tam malou pauzu.

Dál jsme pokračovali na spot zvaný Shark beach, ale ten jsme bohužel nenašli. Představa, že jezdíme mezi žralokama je dost děsivá, ale co, žijeme jen jednou ne? No snad příště…

Na závěr dne jsme se byli podívat na Ponta Pretě, kde jsme zažili krásný západ slunce a pohled na krásné vlny. Tenhle spot je nejznámější a je i nejkrásnější. Vlny se zde zvedají a lámou kousek od břehu, jsou dlouhé a čisté, fakt radost pohledět. Vítr fouká lehce cross off short a tahle kombinace dělá ze spotu kitesurfový ráj. Bohužel za dva dny se změnil swell a těch několik dní, co jsme na Salu strávili, se to už neotočilo, takže další důvod, proč se tam vrátit.

Třetí a čtvrtý den
Vítr byl stale slabý, ale jezdit se dalo. Tyhle dny jsme strávili na kite beach, kde byl vítr nejsilnější a dalo se tam aspoň trošku jezdit .Navíc příjemná atmosféra a pár českých kamarádů, to byl magnet, kterému se nedalo odolat.

Večery jsme trávili na náměstí v centru města: čepovali tam dobré pivko a atmosféra byla skvělá. Jen jsem si dva dny cestou do hotelu myslel, že jsem pro místní kočky asi hodně atraktivní, poněvadž mě na každém druhém rohu nějaká ta místná kočka oslovila a já si myslel, že se jí líbím. Ono se ale ukázalo, že se místním krasavicím líbí každý bílý borec, co má eura. No nic, příště budu vědět…

Pátý den
Bylo totální bezvětří a my si dali relax u bazénu. Až na večer trochu fouklo a já si zašel k Besťákům do školy pro kita a surf, které jsem si tam na pár dní nechal, a šel se na chvilku projet na Ponta Leme. Nakonec z toho byl super pojezd, protože vítr byl sice slabý, ale tak jako na snowkitu – když je dobrý povrch, jde to samo. A že byl super povrch, začali se lámat skvělé vlnky a po dloooooouhé době jsem si užil vlny, které měly kolem 3 metrů, a i když jsem tam byl jen chvilku, byl to super pocit.

Předposlední den
Konečně se na nás usmálo štěstí a ráno jsme si užili pojezd na městské pláži. Strávili jsme tam celé dopoledne a kromě velkého short byly podmínky ideální. Filip měl malé trable s jedním z kurzantů z místní školy: po střetu jejich kitů se jim zamotaly bary tak, že je oba vlekly docela lán cesty vodou, ale spojily jsme síly a po pár desítkách minut jsme je vylovili. Bylo milé, že to všichni brali s úsměvem a na rozdíl od domova se vůbec nikdo nevztekal.

Po obědě ve městě jsme se přesunuli k Besťakům pro věci a k odpolednmuí poježdění. Dělaly se zase velké vlny, tak jsem si šel zajezdit zpátky na Ponta Leme. Původně jsem si chtěl zajezdit na flatu u Angula trochu toho freestylu, ale když jsem viděl, jaký se dělají za vlny a jaký tam místní dávají diktát, nevydržel jsem a šel to zkusit na své freestylové desce. Boj to byl fakt velký, chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval, v jakých intervalech chodí vlny, takže jsem docela často dostával po uších, ale stálo to za to. Předposlední den mi nadělil hooooodně silné zážitky.

Poslední den
Odjez z hotelu byl naplánovaný na 16. hodinu. Po snídani si to mydlím pěšky po pláži k Bestakům, kde jsem si nechal jen třináctku trapéz a surf. Přišel jsme tak kolem 10. a vítr nikde. Předpověď slibovala stejné vlny jako včera a silnější vítr – vše to mělo začít kolem 11. Po hoďce čekání strávené u Angula na pivku a kecáním s místníma surfařema jsem si všimnul, že se na spotu začaly hýbat kity.

Jasný signál nakopnout to. V tu chvíli přišel Filip. Poprosil jsem ho, jestli může jít fotit, a tak jsme se vydali spolu na Ponta Leme.Já po vodě, on po břehu. Byl jsem tam o chvilku dřív a se mnou pár místních a první závodníci, kteří přijeli na chystaný svěťák. Společnost ,od které jsem se měl co naučit. Poučen z včerejška jsem neskákal na každou vlnu, co jsem viděl, ale mrknul jsem, jak to dělaj9 místňáci, a opičil se po nich. A světe div se –  ňbylo to mnohem lepší. Ani jednou mě to nefláklo na reef a po hodině ježdění jsem chytil nečekané množství vln.

Bylo to moje nejlepší surfování vůbec a spot jsem si zamiloval. Čas mě ale tlačil ke břehu a já s obrovskou radostí a plný euforie zaparkoval u Angula, bouchnul poslední pivko s Filipem, který mě fotil, a uzavřel perfektním pojezdem naši kitovou dovču .Klukům se na vodu moc nechtělo, poněvadž foukalo málo, a tak jsme to všechno sbalili a hurá domů.

Cesta proběhla naprosto v pohodě, jenom ten návrat do normálního pracovního života byl… No však to všichni znáte. Souostroví Kapverdy ve mně zanechalo hodně pozitivních věcí a kromě toho, že jsme tam otestovali nový vercajk a vychytali pár much na nových deskách a kitech od Meatfly, jsme si skvěle zajezdili. No není nad to, když je práce koníčkem …