1/62

2/62

3/62

4/62

5/62

6/62

7/62

8/62

9/62

10/62

11/62

12/62

13/62

14/62

15/62

16/62

17/62

18/62

19/62

20/62

21/62

22/62

23/62

24/62

25/62

26/62

27/62

28/62

29/62

30/62

31/62

32/62

33/62

34/62

35/62

36/62

37/62

38/62

39/62

40/62

41/62

42/62

43/62

44/62

45/62

46/62

47/62

48/62

49/62

50/62

51/62

52/62

53/62

54/62

55/62

56/62

57/62

58/62

59/62

60/62

61/62

62/62

Tak máme za sebou první asijskou dovolenou. Naše cesta vedla do Vietnamu, pláž v Mui Ne. Samozřejmě, že to byla účelově vybraná dovolená za větrem, takže bagáž obsahovala z 90ti % kiterské nádobíčko a jen zlomek váhy jsem věnoval přítelkyni na nějaký ten hadřík, případně opalovací krém (ten jsem taky potřeboval).

Konečná sestava výpravy: Pája (já), Jája (moje polovička), Mára a Honza, který už tuto oblast navštívil a tak bylo z čeho čerpat. Neúmyslně byl vybrán termín, ve kterém probíhá v asijských zemích oslava Nového roku, což trochu prodražuje cestu a pobyt s ohledem na obsazenost resortů. Přes mail jsme naštěstí kontaktovali Honzovo loňské ubytování v bungalovech Hong Di a po nekonečných mailech (pravděpodobně na obou stranách komunikováno přes překladač) jsme si ubytko zamluvili.

300 km za 7 hodin
Cesta byla úmorná a pro cestovatele mé délky (196cm) je to utrpení. Ono od nasednutí do auta v Mariánských Lázních až po příjezd přímo na pláž v Mui Ne uběhne vzhledem k době letů, čekačkám na letištích a dopravě autobusem po Vietnamu cca 30 hodin. Musím ještě upozornit, že letadlo od Air France už bylo asi stavěno na max. výšku postavy 170 cm, jelikož já se po dosednutí zapíchnul kolenama do protějšího sedadla a na 12 hodin letu jsem byl fixován v jedné pozici. Dále například autobus do Mui Ne jede cestu necelých 300km, ale ve všech průvodcích se píše doba trvání 4-10hodin  (v našem případě tam 6 a zpět 7 hodin) .

Provoz je ve Vietnamu brutální a miliony skútrů v mnoha pruzích neidentifikovatelného směru jsou běžná praxe, pravidla neexistujou a zvyklosti z Evropy jsou k ničemu. Po opuštění letiště v Saigonu jsme tak hoďku civěli s otevřenou pusou a jen přejít silnici bylo neuvěřitelným adrošem, natož s travel bagem. Nakonec tam člověk prostě musí vlézt, nechat se obejmout troubějícím davem a proplout na druhou stranu.

Noc na zahradě
My dorážíme  k bungalovům Hong Di po všech útrapách v  noci,  zhruba v 02 hod. a dozvídáme se, že ubytování není ještě volné a máme se jít projít do 11 hodiny dopoledne!).

Neoblomni a serváni po cestě se vnucujem do objektu a první noc trávíme romanticky na zahradě pod palmama, na poskytnutých lehátkách (naštěstí jsem na cestu koupil moskytiéru). Ranní probuzení  v teplé lokalitě je parádní a nastává cca 16 dní pohodového života jen v kraťasech a tričku nebo vrstvě opalovacího krému.

Tyto dny mají jasný řád, který se jen trochu upravuje dle stavu těla po kitovačce a podle nástupu termiky.  V Mui Ne převládá termický vítr, který vzniká ohřevem písečných svahů lemujících tuto lokalitu a je ovlivněn zejména oblačností, která reguluje sílu větru. Obecně se dá říci, že vítr nastupuje mezi 10-11 hod. dopolední a jede až do západu slunce, přičemž nejsilnější je kolem 14 hod. a na vodě je díky tomu v tuhle hodinu nejvíc nahuštěno kiterama.

Ruští hrdinové
Celá lokalita je beze zbytku zaplněna ruskými turisty a převážně kitery, takže o prázdné pláži se nedá ani okrajově mluvit. Na volnější místo se dá jedině přesunout na motorce, kterou se vydáte na další místa vhodná ke kitování. Ta jsou již v oblasti, kde není tolik ubytovacích míst, jenže zase není jisté, že to tam bude foukat zrovna tak silně jako na centrální pláži. Další provozovanou záležitostí je zhruba dvouhodinový down wind do Phan Tietu a zpět taxíkem.

Voda je spíš motokros a velké vlny se dělají hlavně v odpoledních hodinách při silném větru. Dostat se k focení triků někde u břehu je  skoro nemožné vzhledem k množství žáků, kteří dragují, plavou a snaží se neutopit, přičemž další třeba draka válej na vodě a hledaj prkno. Plus  pár místňáků, kteří to prostě metaj před fanynkama u břehu, napravo ani nalevo nekoukaj, o nějaké přednosti ani nemluvě. Pro fotografa doporučuji řádnej „teláč“ a obal proti písku (náš compact to odnesl).

Nu, tuhle lokalitu bych na začátky asi nehledal, na břehu místa pomálu, velké vlny, hloubka po pár metrech + mrtě lidí, ale Rusové jsou hrdinové a jdou do toho. Kdyby jen půlka z toho davu žáků  zůstala i nadále u kitování, tak se obávám, že za chvilku nebude kde jezdit ! Je fakt, že chvílema jsem je obdivoval, v jakých podmínkách se tam učili a to včetně bab! Já bych se na to vysr…. , to radějc neopren a hurá do mělčin na Rujáně. Několik prasklých draků za den bylo zvykem a mít poblíž servis bude dobrej „job“.

Vítr každej den
Z většiny se odpoledne  jezdí draci kolem 12m² a  když to přidá tak klidně 7m², větší kusani do 10m². Já postupně zvolil odlišný režim a díky tomu, že jsem tam dovláčel mojí 17m²,  využíval jsem ranního nástupu větru, to jsem byl na vodě sám (maximálně s Honzou a jeho 15m²), kdežto ostatní jen koukali a kroutili hlavami, co to tam na té vodě je za vzducholodě ? Takto zhruba 1-2 hoďky pojezdu na pohodu, k tomu odpoledne když to přibouchlo nějaké zašpásování s 8m². Postupem času člověk trochu otupí, začne skákat daleko od břehu, přednosti v jízdě přestane řešit a na motokros si taky zvykne (teda až na kolena).

Za celej pobyt se nestalo, aby nefoukalo, jen intenzita se lišila, přesto každý den to na cca 12m² draky nastoupilo. Když bych vybíral tuhle lokalitu, tak opravdu hlavně kvůli četnosti větru i když není tak stabilní, jak by se u moře očekávalo. Je to dané tvarem této cca 25 km dlouhé zátoky, kde vítr přebíhá zpočátku přes výběžek pevniny, ale pak má dost místa na to, aby se zase trochu srovnal. Přes den se vítr většinou otáčí z dopoledního směru po břehu  na odpolední směr na břeh.

K cestování na krátké vzdálenosti jsme si půjčili na pár dnů skútry a tak jsme mohli alespoň trochu  očíhnout jiná místa než jen centrální pláž s resorty s davy ruských výletníků. Zvyknout si ale při řízení na totál chaos, třeba – že červená není zeď, bílá čára je omyl, předjíždí se ze všech stran a protisměr je všude, joo, to dá z počátku zabrat a ještě k tomu si člověk otlačí prst o klakson, jelikož na to není zvyklej. K tomu je potřeba se připravit na to, že na větší pumpě vás oberou a ty menší jsou dražší, naštěstí benzín vychází na cca 25 Kč a skútry Honda (ty jsou všude) moc nežerou.

Výlety
Krásné jsou výlety na Lotus Lake – jezero, které je lemováno bílými písečnými dunami, další třeba  na 50ti metrového ležícího Budhu umístěného na posvátnou horu, nebo na plantáže dragon fruit, atd.

My měli veškeré výlety zpestřeny velkým zájmem Vietnamců hlavně o Máru, který jim postavou a ušima onoho Budhu připomíná a mnoho z nich prostě chtělo mít doma společnou fotografii. Již před cestou do Vietnamu u nás panovala obava ze stravování, ale to dopadlo na pohodu. Když člověk nebude jíst v místňáckejch „pangejtovejch“ jídelnách, tak je to „ cajk“.

Nákupy za milion
Restaurace v Mui Ne jsou už hodně poevropštělé včetně cen (i když do kuchyně většinou člověk nevidí a z jídelního lístku si vyberete. My měli dva oblíbené podniky, jakýsi „fast food“ na snídaně či pozdní obědy a na večer klasickou restauraci. Luxusní snídaně, třeba  vajíčka na všechny způsoby či famózní rozpečené bagety s masem, k tomu ovocno-mléčné „šejky“, dál  pancake s ovocem (takové amolety) atd. vždy zasytily hladovou zvěř.  K večeři pak došlo na maso či rybu nebo jejich klasickou polévku, kterou si dovaříte dle představ, plus samozřejmě pivo „Saigon“, které se dá požívat. Poměrně draho vyjde ovoce (asi díky letovisku), přestože roste kolem. Za to je ovoce čerstvé a luxusní banány, mango, rambutan, dragon fruit, atd atd, to je věc – každej večer člověk něco slupne.

Docela prekérka je, pokud platíte v místních dongách, jelikož přepočet na jednu korunu je cca 1.000 dongů, takže trochu větší nákup už leze do sta tisíců až milionů. Placení v dolarech není tak výhodné ale funguje.

Noční život
Celý pobyt v Mui Ne probíhal na totál pohodu a každej si tam najde to svoje, od barů a diskoték až po večerní pohodičku na pláži.

My z Mui Ne odjíždíme o den dřív a poslední den a noc v Asii trávíme v centru Saigonu. Ve městě je to úplně o něčem jiném než v Mui Ne. Různorodost národů, které se sejdou u jednoho stolu na večeři, je neuvěřitelná. Samozřejmě si člověk v davech musí dávat většího „majzla“ na peněženky, foťáky atd. Noční život je divokej a kvanta místních „divoženek“ lákají cizince do spárů divokých zážitků.

Krámků se zaručenými originály značkové konfekce je tam nepřeberně.Odlet do Paříže opět v přeplněném letadle, po příletu se dozvídáme, že ve Francii je opět stávka. Náš let do Prahy byl zrušen, tak si máme 12 hodin až tři dny počkat !!!

Naštěstí se nám daří „přehopkovat“ let na ČSA, ale i tak odlétáme až po 6ti hodinách. Další překvapení je v Praze, jelikož naše zavazadla nestihli v Paříži za šest hodin přeložit a doráží do Čech až za tři dny.  Tak bylo trochu adrenalinu na závěr.

Tipy závěrem:

Pro nás povedený trip, fakt parádní počasí, vítr „every day“, to jsou hlavní klady. Naopak přeplněnost v hlavní sezóně a absence „flatu“ nás trochu mrzela.

Návrat do Čech 7.2. do arktické zimy a skok o zhruba -50stupňů už nám tak dobře neudělali.

Ceny pro orientaci :

Snídaně: 30-40 Kč

Oběd: 50-80 Kč

Shake: 20-25 Kč

Mořské potvory: jsou na váhu /ceny smluvní

Ovoce:  banány, melouny 20 Kč/kg

              mango 10-15 Kč

              dragon fruit 20 Kč/kg

Pivo Saigon (0,45 L): 10-18 Kč

Ubytování: 38 dolarů/ noc (bungalov pro 4-5 osob)

Naše letenka s Air France: 14 900 Kč

Motorka: 8-10 dolarů/den

Aloha Pavel Zíka – Pája

www.kitefun.cz