Surfmagazin

WIND&KITE OKULIARE MEATFLY ZADARMO K DVOJROČNÉMU PREDPLATNÉMU WINDSURFER/KITESURFER IBA ZA 29,90€!
Foto

MeatFly kite dýchánek na Srí Lance

V polovině dubna mi zvoní telefon. „Jsme pozvaní na závody do Ruska!“ Super. Jenže vyřídit víza a dát do pořádku pasy se za 14 dní naší skupince nepovedlo, tak bylo potřeba vymyslet náhradní plán. Dostali jsme tip na skvělý kiting v Turecku. Pár dní na to mi volá kamarád Bruno:„ Martas, nemáš malého kita na prodej?“ – „Proč?“ – „Už dva měsíce bydlíme s Denisou na Srí Lance, no a začala kitová sezona a já nemám malého kita!“ Změna planu mi trvala asi pikosekundu. Není třeba váhat. Do Turecka se poletí jindy. Teď je na pořadu dne Srí Lanka.

Surfmagazin

Do Vídně na letiště vyráží naše partička ve složení Petr, Juraj, Fifas s Terkou a já. Nálada výborná, cesta plná očekávání a těšení uběhla celkem rychle. Tři a půl hoďky do Jordánska, přesedat a za dalších asi 7 hodin už jsme vyhlíželi Bruna s mávátky na letišti v Colombu. Jelikož nejsme jen tak nějací turisti, nebereme drahé letištní tágo, ale počkáme si na Brunova taxikáře, který nás odveze za třetinu ceny, kam budeme chtít. A my chceme sever. Podél pobřeží přes Puttalan do Kalpitiye, kolem výrobny soli a už parkujeme u Dolphin View Eco Lodge. Teda pár domečků na samotě a přímo před barákem laguna. Asi kilometr široká, tři kilometry dlouhá. Od moře je oddělená písečnou pláží.Sítí kanálů, ve kterých jsou malé ostrůvky a mělčiny, je spojená s mořem.Hloubka na naší kite beach je od pasu po krk. Naprosto ideální místo. Cestou jsme pořešili všechno potřebné, tedy peníze a nějaké to pití, takže nás nemůže nic zdržet od prvního ježdění. Vítr: čistý jih tak na jedenáctku. Hned se dávám do skládání vercajku a hurá na vodu…

Lukulské hody
Po prvním uspokojení všech kiterských buněk nás čekala večeře. A to teda ne ledajaká. Místní cheef je rozhodně mistr nad mistry. Indické placky na veškerý možný způsob, ryby, krevety, ovoce, zelenina… a nosil a nosil. Místní ubytko se nám zdálo na zdejší poměry lehce předražené, cca 40 dolarů na osobu a noc, ale poté, co jsme dostali večeři, jsme změnili názor. Tak skvělé jídlo jsem ještě nejedl a to jsem toho už pocestoval. No co dodat, první den na Srí Lance se teda rozhodně povedl.

Ráno jsem se vzbudil plný nadšení a očekávání, jestli se potvrdí předpověď, poněvadž se slovy, že se nemusím bát, že tady fouká každý den, jsem se setkal už několikrát, a byla to jen slova do bezvětří, no a windguru taky nemá vždycky pravdu. Ale teď zpětně musím říct, že mé obavy byly liché a foukalo nám každý den.

To jsme ale druhý den ještě netušili, a tak po ranní poradě bylo rozhodnuto: já, poněvadž mám absťák, si půjdu zajezdit s Brunem hned po snídani a zbytek se k nám připojí až po dopolední siestě. Kuchařova nálož v podobě snídaně o několika chodech (mimo jiné jeden z chodů byly krevety), zmohla nejednoho člena naší výpravy, a tak si chtěli po té náročné události před kitovaním ještě trochu odpočinout.

Majitel našeho ubytování byl velice vstřícný a hned po mé námitce, že je pláž vedle apartmánů naprosto nevhodná pro startování a přistávání draků, vykácel půlku zdejších mangrove a palem, takže jsme s Brunem odstartovali celkem v pohodě hned vedle domku. Vítr byl ještě lepší než včera, poněvadž foukal jihozápad, a to je směr, kterému v letu nad lagunou nic nebrání. Připadali jsme si jako v ráji. Po dvou hodinách ježdění za náma na druhou stranu přijeli i ostatní. No a začali jsme s učením a točením a focením a s celou tou dřinou spojenou s kitovaním. Na Srí Lance je potřeba ještě opalování a konzumace skvělého chlazeného piva na pláži. Po domluvě pro nás přijela při západu slunce zase loďka a my se přemístili do jídelny, kde už na nás čekala večeře. Opět skvělý den plný pohody a větru – no co víc si přát.

Zbývající dny si byly hodně podobné – z našich devíti dnů pobytu foukalo devět, a tak jsme jezdili každý den na našem home spotu v (Zátoce sviní) a k tomu jsme přidali jeden výlet downwind trip na cca 10 kilometrů vzdálený ostrůvek uprostřed zátoky. kde jsme si dali malou pauzu a pak se přemístili na krásnou pláž, kterou jsme nazvali U rychlého hada, poněvadž nás tam docela slušně prohnala snad nejedovatá užovka.

Cesta na kitu z laguny sítí kanálů a mělčin byla naprosto úžasná, a jak mě jízda s větrem moc nebaví, tak tenhle freeride byl naprosto dokonalý a kličkovaní mezi rybáři, jejich loďkama, mělčinama a přeskakovaní různých keříků mě naprosto nadchlo. Berte to jako super tip, když chcete zažít na kitu něco fakt hodně zajímavého. Na pláži U rychlého hada jsme se zdrželi asi 3 hoďky a dali si tam skvělý oběd, který nám místní rybáři ugrilovali téměř před očima; dvě čtyřkilové rybky s jednou středně velkou chobotnicí nás naprosto zasytili a za cenu 200 Kč to byl fakt mega dobrý oběd. Kluci byli už docela rozježdění, tak jsme si skvěle zajezdili všichni a cesta zpátky na malém člunu při západu slunce by nejednomu romantikovi vehnala slzu do oka :-D.

Kiting s kalašnikovem
No ještě jedna událost mi málem vehnala slzu do ok, a to když jsme další den točili při západu slunce pár záběru v Zátoce sviní. Všiml jsem si partičky lidí, kteří mě sledovali z druhé strany laguny, a tak jsem si šel nad ně párkrát vyskočit a pozdravit se s nimi. Ale už při druhém skoku jsem si všiml, že na mě Filip něco ukazuje. Myslel jsem si, že chce, abych k nim jel blíž kvůli fotce, a tak jsem si skočil rovnou mezi ně, A byl jsem hodně překvapený, když každý druhý z té partičky měl v ruce kalašnikova a mířil mi na nohy. V té chvíli, kdy jsem uviděl ty zbraně, mi lehce zatrnulo, ale jejich úsměvy a podání rukou mě zase zklidnilo.Po chvilce rozhovoru mi bylo vysvětleno, že to je jen námořní stráž a že po mně nebudou střílet ,když ten S-Bend do blindu neskočím a že můžu v klidu pokračovat…

Předposlední den jsme si střihli ještě malý výlet do Národního parku Wilpattu, který pro nás začal už v 5 hodin ráno hodinovým čekáním u čaje na lodní taxi.Což nás příliš nepotěšilo, poněvadž jsme prošvihli sloní snídani u řeky, ale i tak to byl výlet do džungle se vším všudy. Většina z naší party nemá příliš v lásce tvory, kteří neumějí chodit, a tak pohled na rybářkou síť, ve které byla občas rybka a občas hadice (samice od hada), je utvrdil v tom, že se určitě koupat nepůjdou. Já těmito strachy netrpím, tak jsem se vydal na vlastní pěst – nejdříve po řece, potom džunglí – na lov těch nezajímavějších fotek. Právě jsem honil partičku opičáků, kteří se houpali v liánách, když jsem si uvědomil, že jsem se od skupiny vzdálil trochu víc, než jsem chtěl. A při urychleném návratu jsem ve svých flip flopech šlápl 5 centimetrů od ocasu velkého černého hada. Údajně kobry. Naštěstí se potvora lekla víc než já jí a utekla dřív, než jsem si stačil uvědomit, co všechno se mohlo stát. Jo, holt fotografové z National Geographic to nemají jednoduché.

Záchrana Chuana Alvareze
To, že na Srí Lance je krásně, nebudu neustále opakovat, a že jsme si úžasně zakitovali, taky ne. Myslím, že všem je naprosto jasné, že jsme tady byli víc než spokojení a rádi přiletíme znova. Já k tomu mám ještě o důvod navíc.

Jednoho dne jsme se totiž s Brunem rozhodli doplnit zásoby piva a vydali se do vesnice na trh. Kromě všeho možného jsme tady viděli chlapíka, který prodával zvířata. Mezi jinými se vyjímal zubožený papoušek, velice podobný tomu, kterého vlastnili majitelé naší základny. Bylo nám ho tak líto, že jsme se rozhodli věnovat asi 80 Kč a papouška si koupit a darovat mu svobodu. Nechali jsme si ho zabalit do novin a slavnostně ho vybalili před pečlivě zvoleným baobabem. S velikým nadšením jsme ho vzali společně do dlaní a s povznášejícím pocitem a se slovy „leť ptáku“ ho vypustili do povětří. Jaké bylo naše překvapení, když spadl na zem jako hruška a před svými zachránci se dal na útěk po svých. Pan prodavač mu totiž ustřihl křidélka,aby mu nefrnkl dřív, než ho prodá. Co naplat, šli jsme si koupit ještě klec. Mimochodem dvakrát dražší než celý papoušek. Pták dostal jméno Chuan Alvarez a bydlí s Brunem. Ale já vím, že je moje povinnost ho občas přijet navštívit, když už jsem ho zachránil.

 

INFO

Doprava
Letecky z Evropy do Colomba bez problémů, my letěli Vídeň–Omán–Colombo, doba letu 10 a půl hodiny, ceny letenek se pohybují v rozmezí 12 000 až 18 000 Kč / 487 – 731 €.

Ubytování
Dolphin View Eco Lodge www.sethawadiya.com, odkaz na stránky ubytování, kde jsme bydleli my, můžeme jen doporučit. Na místní poměry trochu předražené, ale za ty večeře to stojí…

Měna
Srílanská rupie, kurz je 1 Kč = 6 rupek, 1€ = 155 LKR. V bankomatu nejlepší kurz, ale směnárny z eura či dolaru v každém městě.

Zdraví
Není nutné žádné zvláštní očkovaní, jen nechoďte do džungle v žabkách, jsou tam jedovatí hadi.

Větrná sezona
Kalpitiyi je od začátku května (mája) do poloviny října (októbra). Pravidelně dopoledne fouká víc než večer, ale v podstatě fouká pořád. Místní tvrdili, že od listopadu (novembra) do dubna (apríla) fouká na východní straně ostrova ten samý vítr, jen z druhé strany.Tuhle informaci ještě ověříme :-D.

Nezapomeňte
Opalovací krém, redukci na zásuvku a roztrojku (zoufalý nedostatek zásuvek).
Na spotu je wifi a místní operátor účtuje 6 Kč za minutu při volání do Česka. Vyplatí se koupit si místní simku.

 

Vaše komentáre

NOVÝ ČASOPIS

WINDSURFER & KITESURFER Objednať
Predplatné časopisu Biker

Surfmagazin na facebooku