Přesun proběhl letos na jedničku a nikdo nebyl naštěstí vykázán z letiště, kvůli krátké platnosti pasu, jako Šlechťák loni. Jen při zpáteční cestě mi Emirates zapomněli přeložit můj bag s plachtami … prý to nestihli … no měli na to jen osm hodin;). No ale naštěstí mi ho vzorně dovezli druhý den až domů bez poskvrny.

Po příletu nás nečekala nějak ohromující předpověď jako loni, kdy se v místním Mistral clubu střídala červená vlajka se žlutou, což znamenalo, že se s půjčenýma věcmi může jezdit buďto jen v laguně, nebo při červené byla půjčovna zavřená úplně.

Tento podzim byla snad jen jednou, nebo dvakrát žlutá vlajka, což mělo za následek téměř každý den obrovský nátřesk lidí na wave spotu Manava. Letos bylo na spotu spoustu  kite i ws. Jedni zavazeli druhým, pravidel přednosti na vlně se téměř nikdo nedržel a bylo to povětšinou urvi co můžeš. Jen dny, kdy se vlny trošku zvedly a byla žlutá vlajka se na Manawe trošku uvolnilo místa. Letošní specialitou bylo taky nečekané vypnutí větru do totální nuly, takže jsme občas museli ke břehu plavat, protože jsme se nestihli včas vrátit (Manawa je cca 2km daleko od břehu) Někteří z nás museli dokonce využít i místní „taxi boat“ která vás za nějaké všimné přiveze zpátky na břeh, protože pokud nedojedete aspoň do laguny, nedá se přeplavat proud, který vás táhne přímo od břehu, kde se posunujete na potravním řetězci níž a níž.

Ale i navzdory špatné předpovědi se dalo jezdit každý den. Vlny v ty horší dny byly 2-3 metry, v ty lepší 3-5m a plachty jsme jezdili od 4,5 do 5,9, podle toho, jak kdo ráno posnídal.

Večery nám „kluci v akci“ Bora s Lukášem vylepšovali přípravami všemožných pochutin od grilovaných ryb, krevet, stejků, chobotnic a jiných mořských dobrot, kterých je všude kolem dostatek.

Takže bych i tento ročník považoval za vydařený a už teď se těším, kam vyrazíme příště.

                                                                                                                             Džihád