1/7

2/7

3/7

4/7

5/7

6/7

7/7

Když se chcete naučit něco nového, je dobré nechat si poradit od toho, kdo tomu rozumí. Ve vlnách je to u nás určitě Martin Ovsík alias Owes, který vás na stránkách našeho časopisu postupně zasvětí do tajů wave windsurfingu. 

V předchozích dílech jsme se věnovali výběru vhodného materiálu, spotu a také různým typům podmínek, které jsou na rozlišných místech specifické podle směru a síly větru a velikosti vln. Také jsme si nastínili základní pravidla, která je třeba dodržovat především kvůli bezpečnosti vlastní i ostatních a rovněž kvůli dobré náladě na vodě mezi jezdci.

V tomto díle se posuneme k základním technikám a manévrům, a rovněž k wipe-outům, které jsou nedílnou součástí wavewindsurfingu. 

Základní manévry 

Kromě samotné jízdy je nejdůležitějším manévrem takzvané „réčko“ neboli otočka proti větru. Ve vlnách se jedná o naprosto nepostradatelnou dovednost, která je nejen praktická, protože se dá udělat na velmi malém prostoru, ale také vás velmi často může zachránit od výplachu a případného poničení vybavení. Používá se hlavně při otáčení u břehu, kde mnohdy bývá méně prostoru, slabší vítr a zároveň zde nechceme ztratit výšku. 

Dalším typem běžné otočky je halza, kterou ve vlnách trochu modifikujeme a provádíme s oběma nohama v poutkách. Sice to není nutností, ale hlavně při otáčení u břehu to může přijít vhod, protože pokud projedeme halzu s oběma nohama v poutkách a nejprve přehodíme plachtu, tak stále stojíme na prkně v ideálním místě a zároveň nám drží pevně u nohou.

Právě to je podstatné, protože u břehu bývá voda rozbitá a během otočky přejíždíme přes vlnu, na které jsme začali otočku provádět. 

Technika jízdy 

Při wave windsurfingu se používají delší úvazky než při ostatních disciplínách a všem to opravdu vřele doporučuji. S delšími úvazky má jezdec i během zaháknutí podstatně větší manévrovací prostor s plachtou. Většinou se používají úvazky v rozmezí 28–32 palců, záleží na výšce jezdce. 

Při jízdě od břehu proti vlnám máme jedinečnou příležitost k provádění skoků. Tato disciplína je velmi individuální, kde kromě obratnosti a trénink, hraje zásadní roli odhodlání, respektive fear factor. Ať už se tedy rozhodneme pro rovné skoky, nebo salta, vždy je dobré naučit se skákat v plné rychlosti.

To znamená po přejetí poslední vlny před vlnou odrazovou pustit se mírně po větru a nabrat plnou rychlost. Jako odrazový bod je nejlepší nejstrmější část vlny, která bývá těsně vedle přepadlého vrcholu vlny. 

Při jízdě ke břehu můžeme vlny sjíždět. Zde jsou zásadní dva manévry, a to zatáčka pod vlnou „bottom turn“ a nahoře na vlně „top turn“. Bottom turn má dvě typické variace odvíjející se podle podmínek on shore (plachta zůstává ve svislé poloze), side/off shore (plachtu pokládáme k hladině).

Oboje má však stejný jmenovatel, a to váhu a těžiště mít co nejvíce dopředu, abychom neztráceli rychlost, která je zásadní pro následné provedení top turnu. Ten může mít mnoho podob, podle toho v jaké fázi je vlna, jestli už lip přepadává, či nikoliv, a podle radikálnosti provedení.

Jmenovatel je ale opět stejný, v tomto případě začátek top turnu zahájit v postavení co nejvíc kolmo proti vlně. Ať už se budete pokoušet o rovné, či náročnější skoky, nebo waveriding, tak jednou z neužitečnějších pomůcek je video coaching, tedy vzít kameru a občas se s někým vystřídat a natočit. Naše pocity o provedení triků/jízdy ve vlně jsou často velmi zkreslené a vzdálené od reality.

Především ale vidíme případné chyby, které si během ježdění nelze uvědomit, a následně je můžeme začít odstraňovat. 

Vykročení z komfort zóny 

Jak bylo zmíněno již na začátku, tak nedílnou součástí windsurfingu ve vlnách jsou pády a výplachy (wipe-out). Nejkrásnější vlny se většinou lámou na nejméně přívětivých místech na pobřeží doprovázeném skalami, mělkým dnem, terénními výběžky (beroucími vítr) atd.

Je to ale symbióza, kdy právě tyto terénní výchylky umožňují vlnám byt akčnější. V případě, že na takovém místě spadneme, tak je důležité co nejrychleji zmizet, protože každá další přecházející vlna značně zvyšuje riziko, že vybavení neudržíme a skončíme na břehu. Pokud je již jasné, že nás vlna zabalí, tak je samozřejmě dobré vybavení udržet.

Nicméně když je vlna větší, tak je bezpečnější je pustit, aby nás to o ně neomlátilo, a zároveň pošetřit síly na následné plavání ke břehu. Při vyjíždění proti vlnám (zejména při slabším větru) je důležité načasování. Vlny nechodí stále stejně a jsou momenty, kdy jsou mezi sety delší časové rozestupy. Právě na takový moment se opravdu vyplatí si počkat.

Stejně jako u skoků je při pohybu ve vlnách podstatný fear factor. Strach je naší přirozenou součástí a obecně nám pomáhá přežít. Při ježdění ve vlnách ale nesmí být strachu příliš, protože pak svazuje, jezdec jedná v panice a fyzický výkon těla je zásadně omezený.

Tomuto je opravdu dobré se vyhnout a do podmínek vyvolávajících příliš vysokou míru strachu raději nechodit, nestojí to za to. Hlavní přeci je si to užít!  

Martin Owes Ovsík 

Na windsurfu jsem začal jezdit jako malý kluk společně s tátou a ostatními kámoši. Hnačovský rybník to byl zkrátka windsurfařů ráj, kde jsme se naučili základní manévry, ovládání menších prken i první freestyle triky.

Někdy po dvacítce jsem přičuchnul k vlnkám, a hned věděl, že to je ono! Před osmi lety jsme se přestěhovali na Tenerife a mohl jsem se konečně začít soustředit na větší vlny, což se mi vždy na windsurfingu líbilo nejvíc. 

Text: Martin „Owes“ Ovsík 

Foto: Benji Zoltan