Blíží se zimní sezona a ti, kteří nevyrazí na kite za teplem, se těší na snowkiting. V Bulharsku najdete mnoho zajímavých míst, kam vyrazit. 

Na výlety vyrážíme s dětmi, takže pro mne šlapání nepřipadá v úvahu. Nechci vyrazit na celodenní výlet, aby na mě zbytek teamu celý den čekal v autě někde pod kopcem. Pokud kitovat, tak celá rodina. Podle toho jsme vybírali spoty. 

Rilská jezera – Seven Rila lakes 

Je to vcelku vyhlášené freeridové lyžařské středisko, takže pokud napadne čerstvý sníh, čekejte na místní stařičké dvojsedačce velké fronty. Středisko najdete kousek od vyhlášených lázní Sapareva Banya. Po ježdění se můžete ohřát v bazénu, i když na bulharské poměry je vcelku drahý. Městečko je pořádná masňárna, spousta turistických obchůdků a kravin.  

Cesta autem na parkoviště po sněžení je opravdu pekelná, může se stát, že tam vůbec nevyjedete. My jeli asi tři dny po týdenním vydatném sněžení a posledních dvě stě metrů jsem jel na plný plyn na dvojku, děti skákaly až do stropu, a to mám naštěstí velmi dobré gumy. Nikde jinde jsem neměl za celý výlet takový problém kamkoli dojet jako tady. 

Sezóna trvá a vleky jedou zhruba do začátku prosince až půlky dubna. Když přijedete po konci sezóny, čekejte pekelnej výšlap. Upřímně, nechtěl bych to jít. Ale v porovnání s kopcem na Kartale je to ještě slabý odvar. Každopádně je lepší si ohlídat, aby vleky jely. Abyste se dostali až nahoru na spot, musíte si koupit více než jednu jízdu. Buď celodenní, nebo půldenní jízdenku. Díky tomu, že jste blízko masňárny, vlekaři a obsluha se podle toho chová. Navíc kopec totálně zmrzlý a nerolbovaný.  

[banner]

Já si koupil celodenní permanentku, protože jsem se chtěl svézt, pokud by nefoukalo, a Jíťa jednu jízdu. Lístek jsem si kupoval, aniž bych věděl, že je kopec ledová hora. S celou rodinkou jsme vyjeli nahoru. Tam jsme se rozhodli, že je na děti zima, takže já pokračuju nahoru kitovat a Jíťa s dětma dolů.

Ale baba v budce jí nechtěla pustit, protože neměla round jízdenku, ale lístek pouze nahoru. Pozor, Rila lakes je jediné místo na zeměkouli, kde nahoře na vleku je budka a v ní sedí i na konci sezóny baba a prodává lístky směrem dolů. 

Baba rozhodla, že ta maminka jde i s dvěma dětma dolů pěšky, protože nemá lístek. Neměli jsme peníze a dole jsem takovou informaci nedostal. Poslal jsem jí dopr… a dal Jítě svoji permici, že výjezd druhým vlekem nahoru nějak ukecám.

Baba odmítla, že nemá snowboard, ale děti, takže není lyžař, ale turista (!!!). Málem jsem tu budku vyvrátil. Přinesl jsem Jítě svůj snowboard, že mi ho hodí z lanovky dolů. Pak ale přišel normální vlekař, který taky babu poslal dopr… a Jíťu s celým ansáblem posadil na sedačky směrem dolů. 

Za celodenku chtěli 33 leva, za jednu jízdu 12 a za roundtrip 20 leva. Pozor s jednojízdou ani s roundtripem se nahoru na spot nedostanete. Když neukecáte vlekaře, poslední kilometr šlapete pěšky.  

Samotný spot je náhorní plošina nad kotlem těsně nad horním vlekem (Tatrapomou). Spot je velký, dá se jezdit na obou stranách od vleku. Já jezdil nalevo od vleku, nebyly tam žádné stopy.  

Pokud se bavíme o spotu těsně u vleku, je to lehký spot, a pokud neděláte kraviny (např. nepřepadnete přes hranu útesu), tak nehrozí vůbec nic. V lehkých podmínkách si vyzkoušíte vysokohorský snowkiting. Samozřejmě, pokud jste úplný začátečník a hrozí, že vás drak potáhne 300 metrů po břiše, než s ním něco uděláte, tak Rila lakes nebude pro vás. 

Útes je od vás směrem na severovýchod, takže při tomto směru větru ho máte přímo za zády. Po větru je kopec mírný, tam jsem žádný sráz neviděl. Pokud by přišla mlha, zorientujete se podle tyček, které tvoří turistickou cestu přes spot. Ty tyčky jsou jedinou překážkou na spotu. Ale jsou vítané, můžete si za ně zaháknout leash nebo trapéz a bez pomoci přistát draka. 

  

Fungují tam směry: SZ, S, SV, V a JV. Nefunguje J a JZ, protože fouká přes vysoké hory. 

Pokud se budeme bavit o okolních horách, tak to je jiné kafe. Na snowkiting tam jsou rozhodně potřeba zkušenosti s vysokými horami, velmi dobrá znalost pohybu v terénu (je tam dost lavinových svahů) a vřele doporučuji lyže s pásy nebo splitboard. S ohledem ke členitému terénu je dostupnost složitá. 

Na aktuální počasí a kolik fouká, se můžete podívat zde: 

http://www.vremeto.org/rilski/station/index.php 

  Přestože sjezdovka byla nerolbovaná ledovka, nahoře byl sníh super. Trošku tvrdší prašan, takže jízda byla rychlá, příjemná, bez boření. Ale při pádu jsem se pohodlně a bezbolestně zapíchnul. Vítr lehce vypínací, ale když foukal, byl krásně stabilní a parádně nosil. Skvěle jsem si zajezdil a zaskákal. 

Shrnutí: 

• Super, bezpečný, přehledný spot na horský snowkiting ve vysoké nadmořské výšce. 

• Pěkný vítr, hodně sněhu. 

• Pokud jede vlek, cesta až na spot je velmi pohodlná. 

• Žádné překážky ani díry ve sněhu. 

• Pokud je na předpovědi cokoli ze severu nebo východu, je velká pravděpodobnost, že zde bude foukat. 

• Krásné výhledy na okolní hory, ve kterých by se dal provozovat extrémní snowkiting. 

Vitosha 

Nejprofláklejší, nejznámější a bezpochyby i nejlepší snowkitový spot v Bulharsku. Nachází se přímo u Sofie. Dá se dokonce vyjet kabinkou přímo z města. Horní stanice gondoly je zhruba jeden kilometr od cesty na spot. Po silnici mírně z kopce, nic, co by se nedalo dojít, pokud se nechcete trmácet nahoru autem. Mimochodem na Vitoshu je to autem šílená cesta, celou dobu po kočičích hlavách. Brečel jsem, jak nám drnčelo auto. 

[banner]

Vitosha má dvě patra. 

Spodní patro se nachází ve výšce 1850 m n. m. a je velmi blízko autu. Odhadem 300 metrů od silnice, kde se dá zaparkovat. Ušla to i Fanynka, toho času 1,8 roku starý odlitek. Spodní spot je ohromný, můžete najezdit kilometry a nebudete se nudit. Kity se startují hned u příchozí cesty. 

Jsou zde stromy a keře, v podstatě na celém spotu. Ale i začátečník si tam zajezdí, protože mezi stromy jsou i velká místa bez překážek. Je to plnohodnotný spot, takže pokud se vám nechce štrachat až nahoru, krásně si tam zajezdíte. 

Nejlepší směr větru na spodní patro je jednoznačně sever. Dá se jezdit i SZ, SV, V až JV. 

J, JZ a Z tam foukají přes hlavní hřeben a na spodním patře jsou strašně rozbité. Ale jde to. Jeden den nám foukalo hodně, a ještě z JV. Chtěli jsme jít až nahoru, ale na spodní planině jezdilo hodně kiterů, tak jsme zůstali tam. Vítr stál za prd, ale zajezdili jsme. 

Avšak den předtím foukal krásný SZ. Došli jsem na spodní plato, na nejbližším možném místě nastrojili draky. Jíťa pojezdila na devítce a pak se s dětmi vydala do auta. Já nafouknul dvanáctku a po vzoru lokálů se vydal na horní spot. Výjezd byl krutý, foukalo rovnoběžně s vrstevnicemi.

Takže jsem vlastně stoupal pouze to, co jsem uhranil patami a umával na kraji větrného okna. Sníh byl v kopci mokrý, takže mě držel, ale zase moc neklouzal. Byla to dřina, ale vyplatila se. Nahoře se otevřela veliká horní planina. 

[banner]

Horní patro je krásný a ohromný spot ve tvaru mělkého kotle. Okraje kotle tvoří zaoblené vršky, které nerozbíjejí vítr, takže spot je otevřený skoro na všechny směry. Pouze když fouká J a JV, jde vítr přes vrchol Vitoshi (Černý vrch, 2290 m n. m.). Když fouká cokoliv ze severu, můžete se vypravit až na vrchol Černého vrchu. Tím se otevřou další možnosti na pojezd po hřebeni a spot se zvětší na „nekonečný“. 

Shrnutí: 

• Snadno dostupný, bezpečný, přehledný spot přímo na dosah Sofie. 

• Pěkný vítr, hodně sněhu. 

• Blízko auta (spodní spot), delší výšlap (horní spot). Při správném větru lze na vyšší spot dojet s drakem a taky se z něj s drakem vrátit. 

• Na spodním spotu stromy, ale spousta místa, takže při troše opatrnosti v pohodě. 

• Na Vitoshe je největrnější spot v Bulharsku, fouká prý skoro každý den. 

Borovec 

Druhé největší lyžařské středisko v Bulharsku. Nachází se v pohoří Rila, stejně jako rilská jezera. Nám se tam moc líbilo, krásné sjezdovky, od mírnějších po pořádné rumpály.

Tvoří jej dva kopce, přičemž ten nižší je celý zalesněný, takže se tam dá jezdit i v mlze. Ten vyšší je holý, tam jsem si představoval krásný snowkiting. Zespodu to vypadá velmi nadějně. 

Když jsem přijel nahoru s drakem na zádech, tak jednak nefoukalo, přestože mělo, a jednak jsem nenašel žádné kloudné místo. Nad vleky je sráz do údolí na druhou stranu a mezi vleky není moc místa. 

Možná by se dalo vyšlápnout na druhou stranu přes údolí a tam si najít nějaký plac, ale takových míst je v Bulharsku spousta. Asi by to tam šlo, ale není jednoduché se tam dostat zrovna ve chvíli, kdy fouká správný vítr. 

Borovec jsem tedy vyhodnotil jako snowkitově nevýznamnou lokalitu. 

Pamporovo a vrchol Perelik 

Pamporovo je krásné lyžařské středisko blízko řeckých hranic. To nás bavilo nejvíce. Deset dnů nám tam padal sníh, takže jsme si užili prašanu neskutečně. Musím ale přiznat, že pokud takto dlouho sněží, je pobyt v autě s dětmi dost unavující. 

[clanky tag=“snowkite“]

U Pamporova je místní vrchol Perelik. Tam se prý snowkituje. Podnikli jsme tam výpravu. Dojeli jsme poměrně blízko autem, až na stanici cestářů. Dále byla cesta zasněžená. Dokonce i foukalo. Ale na spot to bylo stejně asi 1,5 kilometru pěšky. Částečně po rovině, a pak do kopce. Byla zima, hustá mlha a sněžilo. Rozhodl jsem se, že nechci dětičky a Jíťu nechat samotné v autě a jít kamsi do zadečku, takže jsem to vzdal. 

---

text a foto: Přemysl Venuta, mysticstore.cz