01 Počáteční trable

Hydrofoil patří z mého pohledu do nejtěžšího stylu v kitesurfingu. Myslím, že jsem zkusil a naučil se všechny styly, a nikde jsem se nesetkal s takovou náročností. Myslel jsem si, že vezmu hydrofoil, nasadím ho na nohy a pojedu (stejně jako třeba surfboard, raceboard), bohužel opak byl pravdou. I s mými odježděnými bambilion kite hodinami na vodě jsem se trápil jak naprostý začátečník. Trable začínají už u nandávání nohou do desky, bodydragu, prvních rozjezdech. U hydrofoilu jsou trable ze začátku u všech ve všem. Hydrofoily jsem začal chápat jakžtakž asi po hodince ježdění, kdy jsem konečně nebyl jak na splašeném koni. Druhou hodinku jsem se učil jezdit delší kusy a ne tolik stoupat. Třetí hodinu jsem se pokoušel o obraty po větru. Když to shrnu, tak mi trvalo zvládnout kontrolovanou jízdu na hydrofoilu 3 hodiny.

02 Co vás na tom bude bavit nejvíc?

Neomezenost pohybu, neomezenost síly větru, levitace nad vodou, volnost, ticho, relax! Prostě maximální svoboda pohybu po vodě. Můžu jezdit ve větru, kdy není cítit vítr na tváři. I ve větru, když fouká přes 10 m/s. Kiter může jezdit skoro proti větru, nebo přímo po větru. Když je na vodě chop, člověk jezdí pořád po klidné hladině. Styly jízdy na hydrofoilu jsou opět další zábava. S hydrofoilem se dá dělat freestyle stejně jako s twintipem – mega vysoké skoky s různými variacemi (airstyle, oldschool), kluci dělají i wakestyle… Pak je tu freeride, kdy je prostě boží už jen jakýkoliv obrat, otočky o 360 stupňů, jízda vsedě, vleže… Freeride strapless je stejný jak freeride, jen je to všechno jiné, bez poutek. Pak je tam race, kdy člověk uhání až 70 km/h a snaží se skoro popřít fyziku ve stoupání proti větru. Hydrofoil přináší do světa kitesurfingu novou dimenzi, která je zatím ještě pořádně neobjevena.

03 – Jaké druhy foilů známe

V dnešní době se roztrhl pytel s výrobci hydrofoilů, skoro každá značka už má svůj. Osobně bych se díval po značkách, které se této technologii věnují už delší dobu a jsou na trhu nějakou dobu. Mají v nabídce různé typy pro freestyle, freeride, race. Záleží na délce nohy, jak vypadá přední křídlo, jaké je zadní křídlo, jaká je deska, zpracování materiálu hydrofoilu. Délka nohy nám zlehčuje celou jízdu, čím kratší noha, tím lehčí je jízda. Nemáme pod vodou dlouhou věc, s kterou se špatně manipuluje. Není potřeba tolik řešit balanc – kratší noha menší kyvadlo. Nicméně za pár hodinek je krátká noha nudná a člověka hydrofoil může přestat bavit, hydrofoil tolik nestoupá, nemáte prostor jezdit tak vysoko nad hladinou. Pak je velmi důležitým faktorem přední křidélko, o kterém to skoro celé je. Čím užší a delší (tzv. bumerang), tím rychlejší a stabilnější, ale takové křídlo nemá skoro vztlak a kiter musí jet ve větší rychlosti. Kdežto čím tlustší a kratší (tzv. lopata), tím je křídlo pomalejší, má větší vztlak, kiter nemusí jet tak rychle, ale není v té vodě tak stabilní. Zadní křidélko vám drží dráhu jízdy. Další důležitá věc je deska samotné. Kdo chce jezdit race, musí vzít raceboard. Kdo má tendence jezdit třeba strapless freestyle, potřebuje malou desku s malým výtlakem. A pro toho, kdo chce jezdit od každého něco, je dobré pořídit hybridní surfboard (směrová deska) s možností přichycení hydrofoilu tzv. 2v1. Člověk má jak board do vlny, tak board pro hydrofoil.

04 Jak na otočky

Nejdříve se učí obraty s deskou na hladině. Kiter levituje nad hladinou a před obratem pomalu přistává na hladinu, kde se následně otočí halzou nebo réčkem jako s vlnovkou, nebo raceboardem. S hydrofoily se to ale dělá mnohem obtížněji, tak i obrat na hladině je relativně těžký. Nejjednodušší obrat je obrat po větru (tzv. halza, jibe). Doporučuji nejdříve vykroužit obrat a pak až prohodit nohy, nebo nejdříve prohodit nohy a pak provést obrat, kdy záleží na vaší noze. Pokud radši jezdíte pravou nohou vpředu, je dobré při obratu zprava doleva nejdříve udělat obrat a jet kousek po obratu na toeside (tzv. switch) a poté prohodit nohy. Pokud jedu doleva a chci se otočit doprava, tak nejdříve prohodím nohy do toeside a pak provedu obrat. Všechno toto dělám s prknem na vodě. Pokud bych se snažil prohazovat nohy při obratu, je obrat opět mnohem težší. Další level po obratu po větru je obrat proti větru (tzv. réčko), které lze dělat podkopnutím prkna pod sebou, nebo kiter vykružuje obrat prknem proti větru a při tom se sám otočí o 180 stupňů – tento obrat je už velmi technicky náročný. Pokud se chci naučit otáčet s prknem nad vodou, musím se naučit jezdit nejdříve na placato s hydrofoilem po větru. A hlavně zjistit, že se můžu na hydrofoilu postavit a jet na něj bez toho, aniž by mi jakkoliv pomáhal kite. Pokud se toto naučím a dokážu dělat esíčka (obloučky), můžu jet jakým chci směrem, tak potom jsou obraty relativně jednoduché a jsou hlavně o přesném postupu.

05 Jak předejít krizovým situacím

V první řadě záleží na zkušenostech ridera. Určitě bych nejprve zjistil, jak daný spot vypadá. Kde je jak mělko, jak funguje vítr, kde mohu vylézt. Nejdu na hydrofoil, když fouká silný vítr a já nemám tolik zkušeností. To samé je i ve slabém větru, kdy nemám zkušenosti udržet kite ve vzduchu při slabém větru (kite spadne do vody a restart je nemožný). Tohle jsou taková základní pravidla. Pak můžou být krizové situace při jízdě. Nejčastěji se stává, že má člověk váhu moc na zadní noze a hydrofoil vystřelí do vzduchu a proletí kolem kitera. Snažím se tedy předcházet váze na zadní noze. Kotník v poutkách – snažím se pokud možno co nejrychleji opustit pady a letět jiným směrem než hydrofoil. Jezdíte pořád tak, abyste měl absolutní kontrolu nad hydrofoilem! Pokud jste začátečník, tak jezděte pod něčím dohledem, a mějte na sobě helmu s vestou! Osobně se snažím každý pád co nejvíce kontrolovat. Zní to blbě, ale vím, že bude za chvilku pád, tak se na něj už připravuji a pomáhám si kitem tak, abych letěl jinam než hydrofoil.

Autor: Lukash Vogeltanz