Pro mnohé je waveriding podstatou ježdění na vodě. Kombinuje v sobě styl, techniku a znalosti o tvorbě vln a správném načasování. Ježdění na vlnách se mění dramaticky podle podmínek a směru větru. To vše totiž ovlivní to, jak nastoupíte na vlnu a co na ní dokážete udělat. Ve většině z nás vzbuzuje respekt. Obrovská valící se masa vody, při níž rider se svým surfem a plachtou vypadá jako malá hračka nebo jako – sebevrah. Kdo ale jednou zkusil jezdit vlny, ví, že jsou jako sirény – nebezpečné, ale svůdné a vábivé. Omámí vás natolik, že neodoláte jejich volání a budete se k nim stále vracet.

Waveriding se ze všech stylů windsurfingu nejvíc přibližuje k matce všech board sportů – surfingu. Jelikož ale mluvíme o windsurfingu, znamená to, že windsurfingový waveriding využívá vítr v plachtě, což umožňuje na rozdíl od surfingu skoky směrem od břehu proti vlnám. Nicméně zase při ridingu nám surfing dává na zadek, protože při jízdě musíme v rukou navíc držet plachtu.

Základem waveriding windsurfingu jsou vlny. Vlnových spotů je na světě spousta, ale u nás žádný nehledejte, waveridingem totiž nemyslíme rozbouřenou hladinu Nechranic při 7bft, na které taky vznikají vlny. My se teď budeme bavit o trochu jiných vlnách. Vlnách oceánských, které vznikají sice působením větru a při bouřích, ale od svého vzniku urazí spousty kilometrů napříč oceánem. Mluvíme o tzv. swellu. Takže můžete přijít na pláž, kde se budou lámat třímetrové vlny a nepohne se ani lístek. Vlna se začne lámat, protože se přiblíží k pobřeží a narazí na pobřežní dno. Tady pak záleží, jaké to dno je, protože podle toho vytvoří charakter vlny.

Co je to reef

Existuje vážně hodně míst, takže snad každá vlna je jiná. Můžeme se ale řídit několika základními tvary. Pokud vlna narazí už několik set metrů od břehu na dno, které je jen několik metrů pod hladinou moře (tzv. reef), začne se vlna postupně zvedat a lámat ze stranu na stranu podle tvaru reefu. Tyhle vlny jsou pro riding nejlepší, protože vlna jede dlouho a má sílu. Ale pozor! Na některých spotech má sílu až moc a tyhle vlny jsou nemilosrdné. Vlna po zlomení vytvoří válec bílé pěny a nepustí vás z něho… Tenhle typ vln můžete potkat spíš v exotických destinacích, kde jsou korály, protože právě ty utvářejí tvary reefu. Tady je pár míst, které se dají zařadit k hardcore riding spotům: mekka Hookipa na Havaji, One Eye na ostrově Mauricius a West Coast v Austrálii.

Pojďme na point break

Dalším základním tvarem vlny je tzv. point break. To znamená, že vlna olizuje výběžek pevniny vyčuhující do moře. Tyhle vlny mají taky velkou sílu a záleží, jak rychle dno ubíhá před špicí výběžku. Pokud hodně rychle, vlna se bude stavět vysoko a honem se lámat. Nicméně na mírnějších point break a při správném směru swellu může dojít k opravdu dlouhému ridingu po jedné vlně, protože vlna výběžek vždycky objíždí. Vlny jsou většinou identické, a tím pádem se lámou na stejných místech – jako přes kopírák. Když se budete držet dál od lámající se sekce, parádně se svezete! Point breaků existuje na světě víc než tisíc. Některé fungují už při menším vlnění oceánu, některé, ty víc hardcore, až když je vlnění vyšší, cca od 4 m výš. Neznámější hard core point break jsou Ponta Preta, Sal Capo Verce, Ellandsbaii a Scarborough v Jižní Africe a tisíce dalších. Jeden z lehčích je například Jericoacoara v Brazílii.

Co takhle dát si beach break?

Třetím tvarem vln je tzv. beach break. V tomhle případě vlna většinou dorazí na písečnou pláž, tam se zvedne a zlomí. Beach breaky se nacházejí všude tam, kde je rovná písečná pláž, a beach break se tak může vytvořit z vlny, které vítr žene na břeh. Beach break je většinou nepředvídatelný a vlna se láme v celé své délce. Záleží, jak rychle dno klesá do moře. Pokud mírněji, vlna se může postavit a jet pár desítek metrů, takže se vytvoří prostor pro několik zatáček na vlně. Jestli ale dno klesá rychle, vlna se postaví a okamžitě se zlomí. Tohle není právě nejpříjemnější, protože malé zaváhání může znamenat pěknou pračku. Po evropském pobřeží je spousta beach breaků a při velikosti 1 a 2 m je každý beach break perfektní místo, abyste si ohmatali, co vlastně vlny znamenají a jakou můžou mít sílu!

Nezapomeňte na vítr

Pro nás windsurfisty ale jenom vlny nestačí. My potřebujeme k waveridingu i vítr! Proto bychom si měli taky vysvětlit některé pojmy, které k větru patří.  Rozeznáváme opět několik směrů vzhledem ke tvaru pobřeží:

Sideshore – tenhle směr větru je podél pobřeží – ať už zleva nebo zprava. Může být i šikmo na břeh nebo lehce od břehu. Tyhle směry větru jsou nejideálnější, protože jezdec jezdí směrem od a ke břehu, a proto má ideální podmínky jak na skoky proti vlnám, tak na riding po větru. Pokud je směr lehce na břeh, je perfektní na skoky (Pozo Cran Canaria), jestli je směr mírně od břehu, je ideální na riding, jelikož vítr vlnu lehce vyčesává a vlna je čistší, například Sunset Beach v Kapském Městě.

Onshore – tenhle směr větru je nejhorší a hlavně vytváří na písečných plážích vysoký beach break. Na tenhle směr se nejhůř vyjíždí ven, protože se musí hodně vyjíždět proti větru. Navíc je třeba překonat nemilosrdný shore break (místo, kde se vlna láme a vytváří pěnu). Riding je v takovémto případě velice obtížný, protože vítr nevytváří se směrem vln žádný úhel, jako je tomu například při sideshore směru. Můžeme zmínit Sylt v Německu, Prasonis v Řecku a spoustu jiných míst, kde podmínky na vodě vytváří směr větru.