Kitesurfing byl můj život. Jednoho deštivého dne v době, kdy jsem pracoval v Londýně, jsem hodil kravatu do Temže, hodil kite na rameno a roky cestoval po celém světě po různych závodech, akcích, expedicích. Ale zábava netrvala věčně a jednoho dne přišel konec.

Mé non-stop kite období narušilo zranění kolene na ostrově Mauricius. Následovala operace a několik sezón mimo hru.

Nevím, jestli to mohu přiznat v této polovině časopisu, ale dočasně jsem se stal prvním kitesurfařem na světě, který se vrátil k windsurfingu.

Ano, větší deska byla lepší pro koleno, zejména na tom motokrosu typickém pro naše vody.

Ke kitu jsem se však chtěl vrátit. Po druhé operaci mi doktor samozřejmě nejprve naordinoval plavání a kolo. Velmi příhodně zdůraznil, že mořská voda by mohla pomoci k regeneraci. Jak ale chcete plavat v moři každý den, když bydlíte úplně uprostřed kontinentu? Léčbu jsem vzal vážně. Spojil jsem příjemné s užitečným, sedl na kolo a vydal se k moři postupně až do Afriky.

Šlapal jsem přes Slovinsko, Severní Itálii, Sardinii, Sicílii do Tuniska. Zpět jsem to vzal přes Maltu, Kalábrii, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Maďarsko. Každý den jsem jel na kole a plaval minimálně Olympijský triatlon a někdy několikanásobně více. Můj pokrok sledoval Velký Bratr v podobě GPS hodinek a z cesty jsem psal reportáže. Sám, bez doprovodného vozidla či bagáže. Čtyřicet dní.

Tunisko podruhé

Po této poctivé rehabilitaci a další fyzioterapii doma na Moravě jsem začal jezdit hlavně bez poutek a doporučil bych to všem z vás po zranění kolene. Symbolicky přesně o rok později po mé cyklo-rehabilitaci jsem se vrátil zpět do Tuniska. Tentokrát ne s kolem, ale s prknem, připraven prohlédnout si tuto severoafrickou zemi poháněn větrem!

Většina turistů zná jen resorty. Až donedávna tuniská vláda ani nechtěla, abyste se podívali za zdi letovisek, a tak bylo poznávání kultury této země opravdu omezené. Ale časy se mění.

Možná brzy země umožní i nízkonákladové lety z Evropy a otevře možnosti pro nezávislé cestovatele, včetně kitesurfařů. Tuto rozmanitou zemi jsem poznal po vlastní ose a nyní Vám mohu přiblížit i spoty, kde před mou návštěvou často ještě kite ve vzduchu neviděli.

Cestoval jsem stopem, busem, vlakem, na koni, na velbloudovi, na motorce, trajektem a několikrát jsem si i půjčil auto, abych se dostal na liduprázdné spoty. Během necelého měsíce jsem chtěl vytvořit nejen zábavnou travel show pro televizi, ale také hodnotnou kite reportáž, která by byla první svého druhu. Tunisko totiž není profláklá destinace jako například Egypt.

Abych objevil různé spoty a chytl na nich nejlepší podmínky, projel jsem nakonec zemi párkrát tam a zpět. V tomto článku pro Vás shrnu Tunisko od severu na jih – od hranic s Alžírskem až po hranice s Libyí.

Sever

Před odjezdem za tímto dobrodružstvím mě kámoši varovali: „V Tunisku nefouká a na vlny zapomeň, je to přeci Středozemní moře!“ Během června a července jsem měl větru dost a v severní části Tuniska u hranic s Alžírem jsem našel i relativně velké vlny.

Kdybych měl longboard, nebo bodyboard, mohl jsem je jezdit i bez kajtu. A když mi místní ukázali zimní obrázky, nemohl jsem tomu uvěřit. Kolem Tabarky bývají vlny vysoké čtyři až pět metrů natlačené Mistralem až z Jihu Francie.

Dále na východ jsem se prodíral přes bush po písčitých cestách do Jebel Loka. Je to výzva se tam dostat, ale najdete tam ráj s vlnami, skalnatými pointy a kilometry krásných prázdných pláží jako v Austrálii nebo v Maroku.

Samozřejmě, vlny nemohou být tak velké jako na oceánu, ale výhodou například oproti Atlantiku je teplá voda. V Kef Abed jsem se snažil místní obyvatele učit zacházení s fotoaparátem. Jaké byly výsledky? Už jste se někdy pokoušeli vysvětlit Vaší přítelkyni, že horizont by měl být vodorovně, že by během natáčení neměla přibližovat a oddalovat, a že by měla držet fotoaparát v klidu?

No a teď se to pokuste vysvětlit někomu, kdo nikdy neviděl foťák a mluví pouze arabsky. Umím francouzsky a skoro všude v Tunisku mi to stačilo. Ale hold v některých zapadlých vesnicích se bez arabštiny nedomluvíte.

Ras Angela je nejsevernější bod Afriky a dal jsem si za úkol obeplout tento mys na kajtu. Vítr byl velmi silný a nebylo jednoduché najít místo na start a přistání. Ale plavba mezi skalami s výhledy na samotný sever kontinentu byla naprosto úžasná. Tady pochopíte, co je to genius loci!

Bizerte

S větry téměř ze všech směrů, otevřeným mořem, jezery a novým přístavem je Bizerte hlavní město jachtingu v Tunisku. Měl jsem čest, že mi byl průvodcem Youssef Akrout, olympijský jachtař ve třídě Laser. Jednu session jsme si dali dokonce spolu – něco jako mezi-třídní jachtařské přátelství.

Nutno podotknout, že kite je sice rychlejší, ale jachtaři mají velkou výhodu. Zatímco já jsem táhl dva kajty a dvě prkna, Youssef jezdí po světě jen s plachtou v batůžku a loď na něj všude čeká. V každém klubu totiž mají stejnou.

Tato oblast má krajinu velmi podobnou Cote d’Azur. Země byla až do roku 1956 protektorátem Francie. Když Tunisko získalo nezávislost, Francie si chtěla ponechat oblast Bizerte a musím říci, že docela chápu Francouze, proč nechtěli odejít. Málem jsem toto místo neopustil sám.

Chams, velmi přátelský místní windsurfař mě pozval, abych zůstal déle a učil se arabštinu. Jeho maminka byla dokonce učitelka. Bohužel jsem nemohl zůstat, ale pokud byste se někdy chtěli učit tento jazyk, nedokážu si představit lepší set-up.

Bydlíte v nádherném přírodním prostředí, kde si můžete jít do školy v dopoledních hodinách a odpoledne jezdit. Kdyby náhodou jeden den nefoukalo, tak všude kolem jsou fenomenální terény na kolo.

Umělý reef

Nejlepší vlny pro kitesurfing jsou většinou vytvořeny písečnými prahy nebo podvodními útesy, které však ne vždy bývají ideálně podélně s větrem. U vesnice Ras Jebel mají umělý reef perfektně situovaný na side-shore vítr!

Co? Mysleli jste si, že umělé reefy mají jen v Americe? Zde Římani stavěli umělé vlny již před tisíci lety! Ano, možná nezahrnovali kitesurfing do svých stavebních plánů. Ale akvadukt, který se později zhroutil a nyní je ponořený asi padesát metrů od pobřeží, vytváří vlnu par excellence.

Ve většině oblastí v Tunisku budete jezdit naprosto sami, ale v Kalaat el Andalous, což je spot kousek od hlavního města, se můžete setkat s místními jezdci. Na jedné straně máte super plochou lagunu a na druhé straně máte plážové vlny. To vše na jednom místě.

Ani nemusíte chodit po písku, abyste se dostali z vln na lagunu, ale můžete to projet průlivem po vodě. Průvodcem mi byl Youssef Ben Ali, místní kitesurf šampion a jezdec PKRA.

Cap Bon

Poloostrov Cap Bon vyčnívá z Tuniska jako šíp směřující na Sicílii. Když jsem poprvé přijel k zátoce u města Haouaria, byla z toho havárie u Haouarie. Vítr byl tak slabý, že jsem se musel podívat nahoru, aby mi kite nespadl na hlavu a urval jsem flosnu o reef. Sehnal jsem epoxid, prkno opravil, a když jsem se vrátil, Bůh nebo Alláh mi poskytl úžasné podmínky.

To, co opravdu miluju nejvíc na kitesurfingu, je kombinace sportovní jízdy po hladině a sledování scenérií. Na poloostrově Cap Bon se Vám dostane obojího v plné dávce.

Část východního pobřeží na jih od poloostrova Cap Bon nemívá silné větry. Objevil jsem tam však krásné pláže a díky hladké vodě zajezdil i ve vánku. Ve městě Mahdia se mi dostalo doslova mystického zážitku, když jsem startoval kajt na kamenech ruin římských chrámů.

Druhé největší město Tuniska Sfax nemá žádné pěkné pláže, ale dále na jih je městečko Mahres s krásnou dlouhou pláží nazývanou Chaffar. Dal jsem si dlouhý downwinder v nekonečných pobřežních vlnách lámajících se na písku. Jel jsem až do laguny před Mahres, kde byla voda hladká jako máslo. Zpátky jsem to vzal stopem a vůbec by mě nenudilo dělat tento trip každý den třeba i týden.

Djerba

Na ostrově Djerba oceníte silný a stálý vítr. V blízkosti hlavního města ostrova, Houmet Souk, jsou rozlehlé mělké laguny vhodné pro začátečníky nebo příznivce freestylu. Přesto však stačí přejít duny a můžete si hrát v nekonečných vlnách. Vyzkoušel jsem také downwind kolem pirátských lodí s restauracemi a kolem města až na konec ostrova k letišti.

Obecně je tento ostrov velmi vhodné místo pro kite dovolenou. Dostanete se sem levně s nabídkou cestovních kanceláří. Když si půjčíte motorku, můžete každý den jezdit jiný spot kolem Houmet Souk. Pokud se rozhodnete pro půjčení auta, je možné navštívit i velmi zajímavá místa jako Zarzis nebo staré berberské město Chenini ležící v poušti.

Nebojte se vzdálenějších míst, tady na jihu Tuniska lze koupit libyjský benzín od pouličních prodejců za neuvěřitelně nízké ceny. Ostrov je velmi plochý, což je dobré pro vítr, protože kromě vysokých hotelů ho nic neblokuje. Mimo pláže však zde moc přírodních krás nenajdete. Djerba je skvělá, ale pro celkový zážitek navštivte i sever.

---

KAM?

Někdo chce jezdit tam, kde jsou všichni, a jede tedy do vyhlášeného spotu. Někdo chce machrovat před ostatními, jak vysoko vyskočí, nebo kolikrát za sebou na jeden nádech udělá handle-pass. Osobně miluju kitesurfing, protože mi dává svobodu objevovat nová místa a často být jediný a někde možná i první s kajtem nad hlavou.

Pokud chcete strávit týden v partě kajťáků, jeďte na Djerbu. Jestli chcete poznat krásy Tuniska, mít famózní spoty a vlny jen pro sebe, udělejte si road trip a poznejte celou zem. Nebudete litovat.

KDY?

Nejlepší pro dobré větry a kajtování většinou jen v kraťasech je květen, červen, první půlka července, září, říjen. V druhé polovině července a v srpnu může být tak horko, že se větry na nějakou dobu vypnou. Kdo chce velmi silný vítr na malé kajty a k tomu velké vlny, musí se do Tuniska vydat během zimy.

Pokud budete cestovat nezávisle jako já, tak není nejlepší nápad vydat se do Tuniska během Ramadánu. Část mé cesty byla už v období tohoto muslimského svátku. I když v resortech se stále prohýbají švédské stoly a kolem nich se cpou tlustí Rusové, Belgičané a Češi, personál je celý den o hladu. Je to dost schizofrenní.

Zatímco některá muslimská pravidla jsou celkem rozumná a dávají smysl a i my bychom je měli dodržovat, nejsem si jistý, jestli Mohammed počítal s kajtováním, když zakázal jídlo a vodu na celý den! Pokud jste mimo resorty, tak není zdvořilé jíst před místními obyvateli.

Najít v průběhu dne otevřenou restauraci je opravdové štěstí. Je vlastně zakázáno podávat jídlo, a tak na mnoho dní, ne zcela dobrovolně, jsem se i já postil. Sem tam jsem se však tajně napil vody a nacpal do sebe trochu den starého chleba.

S KÝM?

V Tunisku zažijete nádherná dobrodružství na vodě, ale pokud byste pánové doufali i ve večerní dobrodružství, nechte své tužby na letišti. Země je sice nechvalně známá sexuální turistikou, ale ta tu funguje naopak. Padesátileté rozvedené evropské dámy se tady vrhají do náručí dvacetiletých tuniských průvodců. Ti tuto náklonnost vstřícně přijímají ne za peníze, ale s vizí, že se touto cestou dostanou do Evropy.

Prakticky první otázka každého kluka mimo velká města je: „Máš přítelkyni? Ty můžeš před svatbou?“, „Já chci taky do Evropy!“

Ve večerních hodinách funguje v Tunisku spousta kaváren, barů a restaurací, ale málokdy v nich narazíte na dívky. Mnoho nocí jsem spal přímo na pláži pod kajtem, ale abych udělal reportáž, tak jsem několik dní strávil i v luxusních letoviscích. Můžete tu najít přepychové ubytování, opulentní hostiny, golfová hřiště.

Čekal jsem spoustu skandinávských blondýnek, ale za celou dobu jsem tu skóroval jen na vlnách. Tedy, vlastně nějaké šance jsem měl. V jednom resortu za mnou například přišla jedna blondýnka z Belgie a ptala se mě, zda nevím, kde by mohla sledovat fotbal Belgie-Alžírsko. Vzhledem k tomu, že prakticky všichni návštěvníci resortu byly v důchodovém věku, napadlo mě jen: „Babi, vy nemáte televizi ve SVÉM pokoji?“

Pánové, rada pro vás – přivezte si vlastní vybavení, tohle není Chorvatsko nebo Ibiza! Dámy, klidně pusťte svého kajťáka na měsíc do Tuniska, určitě nemusíte mít obavy, že Vám nebude věrný!

Pavel dříve pracoval v mezinárodním bankovnictví ve Washingtonu, v Africe, v Londýnské City. Po návratu do rodného Brna založil sportovní firmu CITY SPORTS s.r.o. Její divize CITY SKI je největším poskytovatelem jednodenních lyžařských zájezdů. Nejnovějším projektem firmy je CITY WAKE.

Více info na: www.cityski.cz nebo www.citywake.cz

---

Text: Pavel Trčala

Foto: archív Pavel Trčala