Moravský kitesurfer a cestovatel Pavel Trčala je našim pravidelným čtenářům známý. Při hledání větru a vln procestoval více než sto zemí světa a ze svých dobrodružství také natáčí video reportáže. Minule nás vzal do prázdného Egypta, který procestoval na motorce.

Nyní nás inspiruje na útěk z deště do Řecka. Nechte se inspirovat a prodlužte si léto! Letenky jsou nehorázně levné a kajtování je stále ještě povoleno bez roušky! Pavel se v Řecku nevydává na klasické profláknuté kajtové destinace, ale tam, kam ho vítr nebo trajekt zavane.  

Útěk z deště 

Řecko asi kajťákům představovat nemusím. Jsem přesvědčen, že většina z vás, kteří jste propadli kouzlu čtyř, případně pěti, šňůr, jste již v Řecku byli. Možná patříte ke skalním fanouškům Lefkady. Nedávno mi kámoš říkal, že tam byl letos už po dvacáté. Jiní z vás možná milují Rhodos nebo jiný ostrov s garantovanou nadílkou kultovního větru Meltemi. Pokud jste obé již zažili, mám tu pro vás inspiraci na poněkud jinou řeckou dovolenou. 

Samozřejmě, můžete vyrazit s cestovní kanceláří na paušál na týden s polopenzí, nebo rovnou all-inclusive. Nebo si můžete vyrazit na trip à la Pavel, tedy nic-inclusive. O to větší budou ale vaše zážitky.  

Stává se již tradicí, že na přelomu léta a podzimu začne v Brně pršet. Když je předpověď uplakaná na celý týden a nedá se zdít ani betonovat, je čas vyrazit na jih. Autem to na týden do Řecka moc nedává smysl a bližší moře už tou dobou nebývají na bezneoprenové ježdění. Když jsem uviděl letenku za dvanáct euro do Atén, tak jsem nemohl dlouho váhat.

[banner]

Letadlo vystartovalo brzy ráno z hlavního moravsko-slovenského letiště Schwechat. Byl konec září, ale na Schneebergu už ležel první sníh sezóny. Za dvě hodiny v Řecku bylo slunečno a dvacet pět stupňů. Ve stínu. Na sluníčku byl naprosto skvostný letní den. Vítr byl slabý, ale byl jsem šťastný, že vidím zase moře! Počkat ale, ono dostat se z aténského letiště k moři nebylo až tak jednoduché! 

---

Jak hledat letenku na nic-inclusive kajt tripu  

Pokud se chcete levně dostat na kite trip na určité místo, kupte si letenku půl roku dopředu. Jestli, podobně jako já, nemůžete tušit, kdy vám okolnosti povolí vycestovat, kupte si letenku večer a vystartujte ráno. Musíte pak ale přijmout, že letenka bude možná jinam, než jste chtěli, a že tam možná nebude foukat. Když bude zpáteční letenka drahá, tak můžete letět zpátky z jiného místa.

Zaplaťte pouze letenku a sportovní vybavení. To je dnes holt nutné. Pryč jsou ty časy, kdy se dalo cestovat bez příplatku za zavazadla. Vázání jsem hodil do kajt bagu, který jsem vzal na palubu. Prkno jsem vložil do lepenky, na kterou jsem velkým písmem napsal ART. Nelhal jsem! Pro každého kajťáka srdcaře je jeho karbonové prkno uměleckým dílem.  

---

Stopování v Řecku je výzva 

Moji kite-kámoši vědí, že nerad navštěvuju kite-spoty vícekrát. Na kajtování mě nejvíce baví právě objevování nových míst a nejraději jezdím tam, kde nejsou davy. V Řecku jsem byl už mockrát a můj plán byl navštívit místa, kde jsem ještě nebyl.

Chtěl jsem přeskakovat z ostrova na ostrov, a proto nebylo možné, abych si půjčil auto nebo motorku. Musel jsem tedy dát palec nahoru jako za starých dobrých časů, kdy ještě kajty měly tvar písmene C a Pavel objížděl svět stopem s kajtem na rameni.

Až na to, že na vzpomínání na mládí jsem si vybral dost špatnou destinaci. V Řecku se totiž obecně strašně těžko stopuje! A nepomůže tomu, když s sebou táhnete ještě surfové prkno!  

Když jedu sám, tak nejraději spím někde venku. Při cestovní v Egyptě jsem rodině slíbil, že venku spát nebudu, ale v Řecku mi to nikdo nezakazoval. Možná si říkáte, že usínat přímo na pláži musí být ta největší romantika. Ne však, pokud je moře neklidné!

To se potom těžko usíná. A proto jsem se posunul pár set metrů do vnitrozemí, kde jsem našel betonový bunkr. Už jste někdy spali na bunkru? Je to celkem tvrdý zážitek! 

Celý následující den pak byl ve znamení hledání větru. Přesouval jsem se z pláže na pláž, ale marně. Předpověď nebyla, tak jsem doufal v termiku. Byly však mraky. A víte, jak to je. Když jsou mraky, termika se jaksi nekoná. Bohužel nepomohl ani Poseidon, který má nedaleko chrám. Nakonec jsem na chvilku kajt přeci jen nahodil na krátký pojezd. 

Večer mě vzala stopem paní Vanessa. Končil jí právě rok cestování, ale do práce se netěšila. Za mlada jsem také rok cestoval, zjistil jsem však, že rok je moc dlouhá doba. Nyní se mi líbí kombinace, kdy mohu doma něco budovat a příležitostně cestovat.  

Trajektem z ostrova na ostrov 

Přespal jsem na malé pláži hned u přístavu Rafina a chytl první trajekt na ostrov Andros. Cesta trajektem bez turistů s výhledy na ostrovy byla zážitkem sama pro sebe. Je to vlastně tak trochu jako plavba na jachtě, a navíc jste opravdu vysoko, jako byste seděli na stěžni.

[banner]

Samozřejmě, trajekt oproti jachtě dělá randál, a navíc každých pět minut vám z amplionu valí hláška kam, proč, kdy si nasadit roušku. Přemýšlejíc o jachtách jsem v přístavu na ostrově Andros potkal pana Josefa z Karviné, který mi popsal, jak cestuje na jachtě z ostrova na ostrov. Já jsem jachtu neměl, ale trajekt mi tyto možnosti tak trochu vynahradil. 

Na pláži svatého Petra nebyl pro Pavla žádný vítr, a tak jsem dal velkou plaveckou expedici a k večeru jsem se vydal na horu vysokou necelých čtyři sta metrů, ze které se mi naskytl opravdu fenomenální výhled na přístav a celé Egejské moře. Nemůžu vám říct, jak se ta hora jmenovala, protože ani na mapě nemá jméno. Ale ten výhled musíte vidět.

Pokud se vám nechce podstoupit ranní vstávání na let do Atén, stop do Rafiny, trajekt na ostrov Andros a výšlap čtyři sta výškových metrů mezi bodláky a ovčími či kozími exkrementy, tak se můžete na tento výhled podívat v mém videu. 

Pláž Ateni není v Aténách 

Další den foukalo ze severu, musel jsem se tedy dostat na druhou stranu ostrova. Na pláž Ateni nevede asfaltová cesta, ale rozhodně stojí za to se tam vydat. Je opravdu těžké se tam dostat stopem, ale měl jsem štěstí, když mě naložil kajťák Sebastian z Lugana.

S přítelkyní také hledali spoty, a tak jsme spolu strávili část dne. Když dobře fouká, tak na pláži Ateni bývají i velké vlny. Bohužel při naší návštěvě byl vítr jen velmi slabý, ale i tak se mi podařilo chvilku zajezdit. Navštívili jsme také městečko Andros a po plavání k západu slunce jsem naskočil na trajekt na ostrov Tinos. 

Pokoj s výhledem 

Když jsem na ostrov Tinos dorazil pozdě v noci, tak jsem si říkal, kde asi přespím. Šel jsem potmě kolem pobřeží a našel jsem ten nejlepší pokoj s výhledem v celém městě. Vyškrábal jsem se totiž na skálu přímo nad vodou a ulehl na malou plošinku, na kterou se vešel akorát jeden slovenský kajt a jeden moravský kajťák. Prkno jsem musel opřít o skálu. Během dopoledne jsem sledoval lodě, čekal na vítr, plaval a kochal se průzračnou vodou, kterou holt na Mušově nemáme. 

Odpoledne bylo jasné, že se vítr nedostaví, a tak jsem si půjčil kolo a vyrazil prozkoumat ostrov bez kajtu. Historie ostrova Tinos je dost turbulentní. Ostrov byl řecký, později benátský, pak turecký a po osvobození je opět řecký. Vedle pláže Agios Fokas jsem si všimnul helipadu.

Snad to nebudete v Řecku nikdy potřebovat, ale vrtulníkové spojení je jistě dobrá věc v případě úrazu, protože na malých ostrovech jsou pouze zdravotní střediska nebo menší nemocnice. Do větší nemocnice musíte v případě nutnosti vrtulníkem. 

Ve městě Tinos určitě stojí za návštěvu chrám Maria Evangelistria. Došlo tu k zázraku zjevení a jedná se o důležité poutní místo pro celé Řecko. 

Mykonos je posh 

Trajektem jsem pokračoval na ostrov Mykonos, který je prý ostrov větru. Pro mě to byl spíš ostrov bezvětří. Ale jsem si jistý, že až přijedete vy, tak foukat bude! Navíc jsem tam měl jen den před odletem letadla. Delší návštěvu jsem tam neplánoval kvůli rodině a práci, a taky možná trochu kvůli předsudkům. Asi jste slyšeli, že Mykonos je spíš jaksi pro borce. Nakonec jsem viděl, že tam můžeme i my normální heteráci tataráci.  

Ostrov je ale dost posh a vše je tam trapně předražené a takové, řekl bych, zbytečně luxusní. Ale proti gustu žádný dišputát. Jak se říká v Americe DINKs = dual income, no kids, tedy dva příjmy a žádné děti. A právě to je asi hlavní klientela na ostrově Mykonos. Neztrácejte čas hledáním levného apartmánu a raději si lehněte na pláž. Pozor, ale kam uleháte!  

Najít místo na spaní ve městě Mykonos nebylo úplně jednoduché, protože je tam hodně nočních klubů a všude je dost randál. Navíc, když se rozhodnete pro nocleh na pláži v blízkosti nočních klubů, tak se vám může stát něco, co se mi kdysi stalo ve Španělsku.

Jak to říct, no sex on the beach je úžasná věc, ale pouze pokud jste účastníkem, a ne až tak pokud jste svědkem. Když už bych něco takového musel vidět, tak asi raději na ostrově Lesbos než na ostrově Mykonos. 

[clanky tag=“grecko“]

No wind, no problem 

Kdybych na tento trip jel před patnácti lety, tak bych asi byl poněkud mrzutý, že moc nefoukalo a nemohl jsem trénovat unhooked triky v silném větru. Ale musím říct, že po patnácti letech života a dvou operacích kolena se vám dost změní pohled na věc.

Teď sem naprosto vděčný za to, že můžu pár dní dýchat zdravý mořský vzduch, plavat v čisté vodě, spát pod kajtem a nemusím řešit každodenní pracovní operativu. Kajtování je k tomu potom takový bonus. Když se párkrát sklouznete bez poutek na surfovém prkně s výhledy na krásné pobřeží, tak je to prostě všechno super. Na podzimní ježdění přeju tuto pokoru i vám. 

[banner]

---

text a foto: Pavel Trčala